Pořádná hanácká svajba trvala aj několik dní

Slovy z titulku tohoto článku přivítal přítomné v Hanáckém skanzenu v Příkazích na Olomoucku dohazovač. Početné publikum se přišlo podívat, jak taková hanácká svajba vlastně vypadá. Národopisný pořad připravil folklorní soubor Hanačka z Litovle, hrála k tomu Hanácká muzika.
Nejprve přichází dohazovač spolu s ženichem za nevěstinými rodiči a žádá je o její ruku. Rodiče samozřejmě souhlasí, ovšem nevěsta musí potvrdit, že jde skutečně o jejího vyvoleného. Snoubenci potom poklekají, děkují oběma rodičům za vychování, prosí je za odpuštění, co jim kdy zlého způsobili, a přijímají požehnání. Housle, basa, klarinety, cimbál a zpěvačky hrají a zpívají hanácké svatební písně. Pak přecházejí do vážnějšího tónu. To se nevěsta tanečkem loučí se svými kamarádkami. Všechny družky jsou nastrojeny stejně jako nevěsta v hanáckých krojích, na hlavách mají pantléky, jakoby vysoké čelenky. Jen družky je mají ozdobené barevnými věnečky, nevěsta věnečkem zeleným s bílými kvítky. Kamarádky nevěstě odeberou šátek, modlitební knížky a růženec. „A teď se možete vydat na cestu od rodičů k oltářu,“ říká dohazovač a muzika začíná hrát Jož mó miló do kostela vedó.

Hostina a čepení nevěsty
Než snoubence oddá kněz v nedalekém kostelíku, připravuje se na dvoře bohatá tabule: maličké hanácké svatební koláčky, chleba, škvarky, kyselé okurky, korbele piva, láhev slivovice... To už se vracejí svatebčané a všichni si zavdávají slivovicí. A sólo pro ženicha a nevěstu! Co to máš, má milá, co to máš za kráso…
Všichni zasedají kolem stolu, kam je jedna z žen zve na „svatebni vdoláčke čerstvě napečeny, tvarohem a trnkama plněny“. Svatebčané hodují, novomanželé jedí samozřejmě z jednoho talíře. Pak jedna z žen povstane s ošatkou v ruce a začíná házení nevěstě. První přejí rodiče, pak družky, mládenci a ostatní přítomní. Jedni dávají na kolíbku, další na povijan, jiný přeje „peněz pět, ať ste spolo do sta let“. Nevěsta děkuje, muzika vyhrává veselejší písně a svatebčané se dávají do tance.
Ještě je však potřeba udělat jednu důležitou věc: očepit nevěstu. Ženy v krojích ji usadí, sundají pantlék a nahradí ho malým prostým bílým čepečkem. Na něj přijde pestrý červený šátek, umně stočený kolem hlavy. Okolo krku bohatý bílý límec a červená pentle pod krk. Pak ženy předávají nevěstu ženichovi se slovy: „Ož je tvoja.“ A na řadu přicházejí ještě další zvyklosti: dohazovač obdarovává nevěstu malým ozdobeným stromečkem, ženy přinášejí nevěstě peřiny. A muzika hraje. Písničky o stromečku, o peřinách…

Bohaté kroje i písně
Soubor se loučí, potěšení i dojatí diváci tleskají. Ozývá se cvakání tkalcovského stavu a vrčení kolovrátku – hlavně dětem se líbily ukázky tradičních řemesel. Vedoucí Hanačky Stanislava Kulatá, ústy dohazovače Staňa Kolatá, se usmívá a říká, že soubor má padesát členů, svatbu připravuje asi čtyřicet z nich. Zajímá mě hlavně, odkud zná všechny ty zvyky a průběh svatby vůbec. „Náš soubor existuje pětadvacet let a vyšel z kořenů národopisného souboru ze Slatinic. Jeho vedoucí nás v mnoha věcech inspirovala, měla spoustu informací od pamětníků. Jinak čerpáme hlavně z knížek. Tam je moc věcí – ani jsme dnes všechny popsané zvyky nepoužili,“ říká Staňa Kolatá a ukazuje nevěstin kroj. Haná byla kraj bohatý, čemuž odpovídaly i kroje bohatě vyšívané a zdobené. Nevěsta má pantlék, bílou skládanou vyšívanou sukni, pod ní tři spodničky, štípané rukávy, které však nejsou pro hanácký kroj typické, kordulku – vestičku zdobenou paterkou, pěti barvami vyšívanou hanáckou stuhou, na nohou kožené ručně šité vyšívané střevíčky. „Tyto však nejsou původní, nedávno jsme je nechali ušít v Kostelci na Hané,“ říká Stanislava Kulatá. Nejvzácnější část nevěstina kroje je óvodnica (úvodnice), vyšívaná plachta smetanové barvy, kterou si dívky brávaly ve svatební den a pak když nesly první dítě do kostela k úvodu. „Tato óvodnica je originál z roku 1807, ručně vyšívaná. Je to velká vzácnost, protože celkově se těchto plachtiček mnoho nedochovalo: ženy často umíraly při porodu a óvodnica se jim dávala do hrobu,“ vysvětluje vedoucí souboru a ještě dodává, že bohatost je typická i pro kroj mužský. Ženich má navíc část kroje ženského – zástěru a šátek coby symbol spojení muže a ženy.

Z celé Hané
Celou svatbu doprovázela hudbou Hanácká muzika. „Soubor už hraje dlouho. Existuje mnoho hanáckých písní k nejrůznějším příležitostem, koledy, písně vojenské a samozřejmě taky svatební. Písničky a povídání z různých částí Hané se dají najít, jen to chce chuť. Naše muzika ji rozhodně má, a to tu máme hudebníky všech věkových kategorií,“ ukazuje vedoucí muziky Robert Najman na staršího pána a malého chlapce, kteří skládají housle do futrálu. Nevěsta už se odčepila, zula ručně šité střevíce, pouzdro s cimbálem zaklaplo.