Fakt, že mnoho čtenářů se v těchto pojmech ztrácí, zatímco odborníci poukazují na vysokou míru dětských závislostí na nejen nikotinových výrobcích, odráží rychlé tempo a nepřehlednost doby, rozštěpené na reálnou a virtuální společnost. Nikotinové výrobky spojuje snadná dostupnost, agresivní marketing cílený na děti, a především rychlé šíření informací přes sociální sítě. Právě tady děti nehlídaně unikají do nástrah digitálního světa.

Kdybychom se zaměřili jen na starší školáky, právě tady Národní monitorovací středisko pro drogy a závislosti ve své zprávě za rok 2024 uvádí, že 10 až 22 % dětí ve věku 13 až 15 let užívá e-cigarety (tedy ony tzv. vapy). A lifty, tedy nikotinové sáčky, zase 5 až 8 % dětí. Otázka nezní, proč děti sahají po těchto látkách, ale proč jim to společnost dovoluje. Může za rostoucí dětské závislosti pochybení rodiny, nebo selhání státu? Výše zmíněné produkty jsou sice omezeny věkovou hranicí 18 let (i když toto omezení s pomocí starších kamarádů mnoho dětí překoná), energetické nápoje, coby vstup do světa umělých náhražek a závislostí, však nijak omezeny nejsou.

„Restrikce samotná vyřeší málo, ale je důležitým pomocníkem,“ připomíná Marie Macounová z křesťanského Rodinného centra Praha a v otázce, kdo má nést zodpovědnost, začíná právě rodinou: „Role rodičů je zásadní. V rodině se učíme, co je dobré, prospěšné, zdravé. Přesto je v průběhu puberty pravděpodobné, že dojde k zavržení většiny rodičovských rad a pravidel a začíná čas hledání vlastní cesty, často i nebezpečných experimentů. V ten moment může dobrá legislativa pomoci tím, že například nezletilým se alkohol neprodává. To neznamená, že si ho neopatří, jen to není snadné a svítí kontrolka, že to není správně.“

Zásadní roli rodiny v boji proti digitálním závislostem a návykovým látkám připomíná také Michal Škerle, vedoucí brněnského Centra prevence ve společnosti Podané ruce. Zároveň však podtrhuje: „I rodiče často utíkají do digitálního světa. A ten svět je schválně navržený tak, aby nás pohltil. Racionálně se tomu člověk brání opravdu těžko.“

S odložením mobilu v rodině souvisí též vytyčení hranic a jejich citlivé dodržování. I tento nesnadný prvek výchovy zdůrazňuje Marie Macounová z Rodinného centra. „Přimlouvám se za přiměřená pravidla fungování v rodině. Aktuálně víc vnímám jejich absenci. Pokud pravidla nejsou, děti snadno zabloudí,“ upozorňuje. Vyskytnou se ale i rodiny s velmi přísným nastavením, což je druhý extrém: „Například doma není žádný cukr, a děti pak na návštěvě vyprázdní cukřenku. Je proto důležitější naučit je používat, co není úplně zdravé a prospěšné, se střídmostí a zcela výjimečně – třeba kolový nápoj nebo čokoládu na náročném výletě, kdy docházejí síly. Bude-li zakázaného ovoce příliš mnoho, můžeme v pubertě očekávat značnou rebelii.“ Zároveň připomíná rodičovskou odpovědnost – být v obraze, tedy vědět, které z návykových látek jsou na trhu, jak působí, s čím se experimentuje, co je k dispozici ve školním automatu, za co děti utrácejí kapesné.

A nezapomínejme, že nejrůznější dětské závislosti jsou často náhražkou pozornosti a vztahů, kdy se dítě doslova „nemá čeho chytnout“.