Vydání: 2019/36 Do školy s požehnáním, 3.9.2019, Autor: Alena Ouředníková

Příloha: Diecézní zpravodajství - Plzeňská diecéze

Mám tři životní hesla: ničemu se nedivit, nic nepředpokládat, nic nesrovnávat. S tím jsem před léty vstupoval do armády, s tím vstupuji i do této nové životní situace, v níž chci hledat cestu, k čemu jsem byl pozván. Vím, že tady v kostelech najdu menší počet lidí, ale zase se s nimi můžu setkávat osobněji než ve velkých skupinách.
Služba v armádě mě naučila úctě ke každému člověku, naslouchání, doprovázení. Ve farnostech jsem zase viděl potřebu propojování lidí do společenství. Moje nová služba generálního vikáře je na jedné straně hodně manažerská, ale i tady je třeba naslouchat lidem, pro které tu jsem. Nemá cenu vymýšlet či zřizovat něco, co se pak bude s reálným životem míjet.
Ano, před dvaceti lety jsme spolu sloužili v armádě, on mě tam vlastně přivedl. Armádní minulost je více viděna jako něco mimořádného, ale navázal jsem na ni pak šestnáctiletou praxí venkovského i městského faráře. O zájmu biskupa Tomáše, abych se stal generálním vikářem jeho diecéze, jsem se dozvěděl nejprve od brněnského biskupa Vojtěcha, který mi dal plnou podporu – ať už se rozhodnu tak, či tak. Asi po týdnu modliteb a přemýšlení jsme se s biskupem Tomášem sešli a po dlouhém rozhovoru jsem řekl, že to beru s vědomím všech svých limitů a omezení. Motorem diecéze je biskup a já mu chci být k dispozici.
Pohyboval jsem se tu už během léta a snažil se zorientovat. Kromě Plzně jsem navštívil i některé farnosti a komunity. Zažívám velmi vlídné přijetí od lidí na biskupství i v diecézi. Ti, s nimiž jsem se zatím setkal, dávají najevo, že se na naši spolupráci těší. Velké díky patří mému předchůdci, otci Krzysztofovi, který mi hodně a obětavě pomáhal. Nemusí být běžné, že ti, kdo odcházejí, tak hezky vše předávají svým nástupcům.
Chtěl bych co nejdřív poznat osobně kněze, komunity a společenství diecéze, poznat realitu farností. Některé už jsem navštívil – například Strážov a sestry františkánky či kněze v Kralovicích anebo Workship v Manětíně. Je pro mě důležité aktivní zapojování laiků do života společenství, práce farních pastoračních rad, důvěra. Je třeba dostat se k lidem, vytvářet projekty, které fungují – ať už jsou to programy pro školy, přednášky v knihovnách či setkání v rodinách, třeba při nedělním obědě. Být špetkou soli, která dává chuť prostředí, ve kterém žijeme. Inspirací je pro mě život biskupa Františka Radkovského, schopného získat si úctu a respekt napříč společností.
Úkolů bude tedy hodně. Těším se na vzájemné obohacování a zkušenosti, prosím o modlitby a důvěřuji Božímu vedení.