Vydání: 2017/13 Svou duši poroučím Bohu, 28.3.2017, Autor: Radek Gális

Příloha: Diecézní zpravodajství - Českobudějovická diecéze

„Sloužil jsem ve středu zádušní mši za kardinála v sepekovském kostele Jména Panny Marie, kde byl pokřtěný,“ uvedl milevský kněz P. Mikuláš Selvek. „Na cestu do Prahy jsme přichystali autobus, který jel z Chyšek a cestovali v něm i Sepekovští a Milevští,“ dodal. Autobus s farníky vypravovali např. i z Rožmitálu pod Třemšínem, kde Miloslav Vlk v 70. letech působil.
Transformace srdce
Ve čtvrtek před 17. hodinou zněl z českobudějovické Černé věže největší 3,5tunový zvon Bumerin ohlašující rekviem za zesnulého Miloslava Vlka. „Děkuji vám všem za účast při této mši svaté, kdy milosrdného a všemohoucího Boha prosíme za spásu duše zesnulého kardinála,“ přivítal příchozí v zaplněné katedrále sv. Mikuláše biskup Vlastimil Kročil.
„Mnozí z vás jste ho znali osobně. A pojilo vás k němu vřelé přátelství i obdiv k jeho vnitřní síle, kterou kolem sebe šířil. Někteří z vás jste ho znali mnoho let už z doby, kdy jako mladý student Míla přišel do Českých Budějovic, nebo o pár let později, kdy pracoval jako vedoucí archivář či následně jako sekretář biskupa Josefa Hloucha. Většina z vás jste se s ním setkala až poté, co byl v únoru 1990 jmenován českobudějovickým biskupem, čímž se natrvalo zapsal do dějin naší diecéze. Ale nezapsal se jen tím, že byl biskupem, jako spíše tím, co jako biskup vykonal pro místní církev. Znovu nabytá svoboda byla dějinnou výzvou, a tak tehdejší biskup Vlk stál u zrodu diecézní charity, biskupského gymnázia a dalších diecézních institucí, čímž se opět začal plně rozvíjet duchovní život u nás na jihu Čech. Pro zasvěcené nebylo překvapením, když po relativně krátké době byl jmenován pražským arcibiskupem a o pár let později kardinálem. To už jej znali skutečně všichni a poznali i jeho nekompromisní postoje – ať již šlo o věc spravedlivého narovnání vztahu mezi církví a státem nebo o zdůrazňování tolik potřebné transformace srdce před transformací pouze ekonomickou. Všichni měli možnost poznat jeho smysl pro právo a cit pro spravedlnost,“ připomněl biskup Vlastimil Kročil.
Odkaz Mariin i Hlouchův
Závěrem biskup upozornil na zajímavé souvislosti: „Den, kdy zemřel kardinál Vlk, byla sobota, tedy den, který je v křesťanské tradici chápán jako mariánský. Je to snad jen náhoda, že odešel právě v tento den, když předtím dlouhá desetiletí žil spiritualitou Díla Mariina? Je to snad jen náhoda, že odešel těsně před svátkem sv. Josefa, který je patronem šťastné hodinky smrti, ale i svátkem biskupa, kterému tak rád a věrně sloužil jako sekretář? Je náhoda, že pohřeb ve svatovítské katedrále se uskuteční jen jeden pouhý den před 115. výročím narození biskupa Hloucha? Boží cesty jsou podivuhodné a nám nezbývá, než se pokorně sklonit před Boží velebností,“ dodal biskup Kročil a ubezpečil přítomné, že na ně bude v pražské katedrále při sobotním posledním rozloučení s kardinálem Vlkem myslet.