Vydání: 2020/3 Bible v centru pozornosti po celý rok, 14.1.2020, Autor: Alena Scheinostová

Příloha: Perspektivy 3

Jejímu vzniku i stržení, technickým parametrům, způsobům její ostrahy, a především lidským příběhům, které se kolem ní odvíjely, a někdy na ní i tragicky končily, se dopodrobna věnuje výstava v brněnském Technickém muzeu. Ta je osobitým příspěvkem k loňskému 30. výročí pádu komunistického režimu.
Už vstup do expozice je obehnán několik metrů dlouhou replikou hraničního plotu z ostnatého drátu, i se stylizovaným „pásmem smrti“ – zoraným pásem, který měl prozrazovat stopy. Kombinace autentických věcných exponátů, jejich kopií či zmenšených modelů a dobových snímků a videozáznamů s graficky přitažlivě upraveným textem, mapami a náčrtky tvoří živý celek a na nevelkém prostoru dvou výstavních sálů představuje své téma až nečekaně intenzivně.
Uniformy, zbraně či dokumenty a předměty denní potřeby příslušníků Pohraniční stráže doplňuje popis právních a technických prostředků k ochraně hranic i představení signálních a zbraňových systémů. Starším ročníkům bude povědomá agitační nástěnka s heslem „buduj vlast, posílíš mír“ – v tomto případě pomocí střelby po „narušitelích hranic“, tedy těch, kdo se rozhodli uniknout z totalitního sevření právě překonáním železného plotu. Vystavená vyznamenání pohraničníkům dokazují, jak podstatnou složkou politické moci tato „spolehlivá záštita hranic socialismu“ byla. Mimochodem, při nehodách, přestřelkách, ale i sebevraždou zemřelo za dobu existence železné opony přes šest set z nich. Decentní, a přece mrazivý je autentický snímek vojína Jiřího H., kterého zabil na plotě zásah proudu, když jej velitel v květnu 1953 vyslal opravit poruchu vedení.
Králové, kteří překonali hranici
Působivě jsou pak do historicko-technické roviny výstavy vpleteny příběhy lidí, kteří se přes hranice snažili dostat za svobodou na Západ. Polák Henryk S., smrtelně zasažený proudem u Mikulova v prosinci 1953. Nezletilí sourozenci Helmuth a Josef V., které „na drátech“ zastřelili roku 1960, zatímco jejich teprve patnáctiletý bratr František byl zadržen a později pro nízký věk propuštěn. Dělník František F., kterého pohraničníci roku 1984 stíhali až na rakouskou stranu, postřelili jej a nechali vykrvácet. Ale i vodní skaut Karel Brabec, nazývaný „Král Dunaje“, který v 50. letech opakovaně překonal tuto hraniční řeku v potápěčském skafandru, nebo dva mladíci, kterým se v roce 1986 podařilo uprchnout u Dyjákoviček do Rakouska díky podomácku vyrobeným sedačkám zavěšeným na nulovém vodiči elektrického napětí.
Samostatný infobod je pak věnován loni zemřelému převaděči Josefu Hasilovi a jeho „kolegovi“ Kiliánu Nowotnemu. Jejich osudy inspirovaly Kachyňův film Král Šumavy z roku 1959. Loni 7. prosince v Lažišti – v sousedství jeho rodného Zábrdí – obětovali za hluboce věřícího Hasila, ctitele Panny Marie, vzpomínkovou mši svatou.
Poučíme se i o podmínkách, jak uprchlíci z Československa žili v rakouských sběrných táborech, i o tom, jak se na tzv. „mrtvé hranici“ s nesvobodným státem žilo západním sousedům. A nechybí ani ohlédnutí za desítkami vesnic a tisíci jejich obyvatel, kteří museli odejít z pohraničního pásma do vnitrozemí, aby vztyčení železné opony uvolnili prostor. Úděl opuštěných, vyloupených a postupně chátrajících domů dovršila celoplošná demoliční akce v letech 1959 a 1960, kdy bylo srovnáno se zemí několik desítek tisíc obytných budov, včetně cenných církevních památek.
„Železná opona nesahá do nebe, neboj se, národe, neboj se o sebe,“ zpívali v roce 1951 dva úspěšní emigranti do USA, skladatel Josef Stelibský a komik Jára Kohout. Trvalo ovšem ještě takřka čtyřicet let, než zátaras padl, a jeho otisk si neseme dodnes v sobě. Tím více ti z nás, do jejichž životů zasáhl drátěný plot zcela konkrétně a málokdy jinak než tragicky.
Železná opona 1948–1989. Technické muzeum v Brně, 12. 11. 2019 – 3. 5. 2020