Vydání: 2017/2 Koledníci rozdávají radost, 10.1.2017, Autor: Jiří Gračka

Především zde vidím prostor pro spolupráci Charity, farností a katechetů. Koledníky je třeba vysílat z kostelů bohoslužbou vyslání, ale jsou i další možnosti, jak jim dát zakusit pravou vánoční radost z Boží blízkosti, aby měli co rozdávat. Nějaký kalendářík či cukřík pak budou jen viditelným znamením a upomínkou na duchovní obdarování.
Jistě. Vybírají sice peníze, ale ty nejsou cílem. Koledníci rozdávají radost z Boha a dávají lidem příležitost zapojit se do církevního díla lásky. Sami pak zakoušejí společenství církve. Otevřeně se k ní hlásí. Nezištně slouží. To jsou důležitá znamení.
Navíc poznávají charitní dílo. Je dobře, když charity pozvou koledníky na prohlídku nějaké charitní služby, aby z vlastní zkušenosti věděli, čemu pomáhají. Charita si tak vychovává budoucí spolupracovníky a podporovatele.
Zapojení nevěřících je skvělou příležitostí k evangelizaci jich samotných. Evangelizací nemyslím přesvědčování o víře, ale měli by získat aspoň základní informaci o betlémské události, když se zapojují do díla spásy. Musí padnout otázka, čím to je, že narození chudého dítěte ve stáji pastýřů má takový ohlas v dějinách, že to vytáhne i nás do mrazivého počasí. Kdo se zapojuje do díla Boží lásky pomáhající potřebným, ten je už nějakým způsobem otevřený Bohu, dělá zkušenost s Bohem a s církví. Pokud na konci koledy řekne, že příště chce jít zase, je to pro něho důležitý krok na cestě víry, i když nemluvíme třeba o jeho křtu.