Vydání: 2007/29 Mučedník komunismu farář Josef Toufar, 17.7.2007
Nový dokument Kongregace pro nauku víry Odpovědi na otázky ohledně některých aspektů učení o církvi vyvolal mezi protestanty pobouřené reakce. O rozruch se postarala mj. formulace, že společenství vzniklá z reformace nemají apoštolskou posloupnost ve svátosti svěcení, a proto nemohou být nazvána ,církvemi‘ ve vlastním slova smyslu.„Obávám se, že nový vatikánský dokument nešťastným způsobem zasahuje do ekumenického procesu, působí bolest a prohlubuje rozdělení,“ uvedl předseda české Ekumenické rady církví Pavel Černý. Také biskup pro ekumenismus Francouzské biskupské konference Michel Mallevre připustil, že dokument by mohl zapříčinit zranění věřícím z jiných křesťanských církví. Zdůraznil však, že ekumenismus je prioritou Benedikta XVI. a sám papež to opakovaně potvrdil. Příznivě přijali dokument představitelé moskevského pravoslavného patriarchátu. „Je to poctivé prohlášení, daleko lepší než tzv. církevní diplomacie. Takto je vidět, nakolik jsme si blízcí a nakolik rozdělení,“ uvedl metropolita Kiryl Gunďajev.
KASPER UKLIDŇUJE SITUACIPodle kardinála Waltera Kaspera druhé, poklidnější čtení dokumentu ukáže, že neobsahuje nic nového. „Každý dialog předpokládá vyjasnění různosti pozic. V tomto smyslu právě naši protestantští partneři nedávno požadovali jasně definovaný ekumenismus,“ říká německý kardinál a pokračuje: „Dokument nepopírá, že by protestantské církve byly církvemi, ale upřesňuje, že nejsou církvemi v tom smyslu, v jakém katolická církev chápe sebe sama jako církev.“ Předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů cituje také nedávnou evangelickou deklaraci „Tajemství a svěcení“, ve které se říká, že chápání církve a služby v katolické církvi není vlastní protestantům. Kongregace pro nauku víry tedy pouze upozorňuje na to, že běžný termín „církev“ je v katolické církvi užíván v ne zcela stejném smyslu, jako když je řeč například o Federaci luteránských církví v Německu. Walter Kasper dále připomíná, že by se nemělo přehlédnout to, co dokument říká v pozitivním smyslu o protestantských církvích, totiž že „Ježíš Kristus je v nich skutečně přítomen pro spásu jejich členů. „Vzhledem k minulosti v tomto případě nejde o samozřejmé tvrzení,“ pokračuje Kasper. „Zahrnuje uznání křtu a kromě důležitých rozdílů obsahuje také řadu pozitivních výroků o poslední večeři, slavené v protestantské církvi. Deklarace tedy nepředstavuje krok zpět v ekumenickém pokroku, ale vede nás k řešení ekumenických úkolů, které ještě máme před sebou. Tyto rozdíly by nás měly pobízet a nikoliv rozrušovat, když je nazveme pravými jmény. Deklarace je naléhavou výzvou k pokračování dialogu,“ uzavírá kardinál Kasper.
(Plné znění dokumentu je na http://tisk.cirkev.cz)
(kap, kš, RaVat, Zenit)
Kongregace vysvětluje, že se používá tradiční pojem „církev“ i pro východní církve, jež nejsou v plném společenství s Římem: „Tyto církve, i když odloučené, mají pravé svátosti a především vlivem apoštolské posloupnosti mají kněžství a eucharistii, které je s námi dosud těsně pojí,“ zasluhují titul „místní či partikulární církve“ a „jsou nazývány sesterskými církvemi katolických partikulárních církví“.
Křesťanské komunity, zrozené z reformace 16. století, nenazýváme církvemi, vysvětluje dokument: „Podle katolické nauky tato společenství nemají apoštolskou posloupnost ve svátosti svěcení, a proto postrádají bytostně konstitutivní prvek bytí církve. Zmíněná církevní společenství, která zvláště v důsledku absence služebného kněžství nezachovala pravou a celistvou podstatu eucharistického Tajemství, nemohou podle katolické nauky být nazvána „církvemi“
ve vlastním smyslu slova.“
(rc)
