Srdečně poděkoval, rozloučil se a odešel

Papežský úřad se uvolnil 28. února ve 20.00. V podvečer Benedikt XVI. z Vatikánu odletěl vrtulníkem do papežského letního sídla v Castel Gandolfu.

Do Castel Gandolfa jsem se vydala vlakem. Městečko s šesti tisíci obyvateli leží přibližně 30 km jihovýchodně od Říma nad Albánským jezerem. Benedikt XVI. si toto místo oblíbil, poslední dva roky zde trávil každé léto téměř tři měsíce v kuse.

Podle místní starostky Milvie Monachesi se s ním přišlo rozloučit na 12 tisíc lidí. Náměstí svobody bylo už ze tří čtvrtin plné, a to do papežova příletu zbývaly ještě dvě a půl hodiny. Celou dobu všichni vedle sebe klidně stáli, povídali si, modlili se nebo jen potichu přemýšleli. „Přišli jsme celá rodina pozdravit Svatého otce, protože pak už ho nejspíš neuvidíme,“ uvedla Mariella z Albána. „My, řeholní sestry, milujeme papeže,“ zdůraznila sestra Vutito z Vietnamu. „Přišli jsme sem, abychom tady přivítaly papeže a s vděčností ho pozdravily,“ připomněla sestra Marilu z Mexika.

DOPROVODILY HO ZVONY

Kolem páté hodiny odpolední přišla informace, že v Římě zvoní zvony na rozloučenou, protože Svatý otec právě odlétá. Lidé se roztleskali a poslouchali, jak se postupně rozeznívaly zvony nad kostely, které vrtulník cestou do Castel Gandolfa míjel. Ještě jsme se naposledy stihli společně pomodlit na úmysl Svatého otce a za získání odpustků, což v době sede vacante možné není. Před půl šestou začaly zvonit zvony také v Castel Gandolfu. Doprovázel je bouřlivý potlesk. Krátce nato dostal reportér římské televize RAI 1, který stál kousek ode mne, telefonickou zprávu, že papež přistál. Helikoptéru jsme neslyšeli, protože přistávací plocha v rozlehlých zahradách letního sídla leží na jejím druhém konci. Všichni ale věděli, že už za pár okamžiků budou svědky posledního veřejného vystoupení papeže Benedikta XVI. – žádné jiné podobné setkání se s ním už nikdy konat nebude.

Nadšení, potlesk, jásot i slzy dojetí doprovázely vystoupení Benedikta XVI. na úzkém balkoně papežského paláce. Papež všem přítomným poděkoval za projevené sympatie, přátelství a lásku. „Víte, že tento den je jiný než ostatní… Jsem prostý poutník, který začíná poslední etapu své pouti na této zemi. Chtěl bych ještě svým srdcem, svou láskou, svou modlitbou, reflexí a všemi svými silami pracovat pro společné dobro, dobro církve a lidstva.“ Svých několik slov pronesl Benedikt XVI. zpaměti, neměl připravený ani kousek papíru. Podle místních lidí to svědčí o jeho srdečném vztahu ke Castelanům. Benedikt XVI. si nikdy na dlouhé potlesky nepotrpěl. I tentokrát jej přerušil a udělil všem přítomným své apoštolské požehnání. Rozloučil se, popřál dobrou noc a odešel.