Vydání: 2004/30 Muži na mateřské, 1.9.2004, Autor: Terézia Kolková

Země plná překvapení
Když se chystáte na 10 000 kilometrů dlouhou trasu přes sedm časových pásem, pochopitelně vás napadne, že filipínský svět bude hodně odlišný od toho našeho. Možná vás alespoň uklidní fakt, že tato země bývá označovaná jako „křesťanská“. Minimálně v kostele se budete cítit jako „mezi svými“. Snad...

Hned po vystoupení z letadla vás omráčí vlhký teplý vzduch páchnoucí rybinou, odpadky a dýmem z pouličních grilů. Nepříjemná dopravní zácpa k hlavnímu městu také neodmyslitelně patří. Stejně jako nebezpečí nákazy z nekonzervované vody nebo nedostatečně uvařených potravin. Na naivního turistu, který uvěří příručkám, hovořícím o Filipínách jako o „královně asijských pláží“, čeká nemilé překvapení. Místní obyvatelé většinou neumějí plavat. „Koupání“ se příčí jejich tradici a křesťanskému cítění. Cizinec, který si chce zaplavat v moři, je tak odsouzený k zaplacení nemalého obnosu ve vyhrazených „rezervacích“.

Přitom horko je tu (nejen) pro člověka navyklého na mírný podnební pás opravdu nepříjemné. Do dámské kabelky neodmyslitelně patří vějíř, obytné či kancelářské prostory se neobejdou bez klimatizace nebo alespoň větráku. Kostely nevyjímaje. Pravda, než si zvyknete, budou na vás působit větráky umístěné v klenbách kostela trochu zvláštně. Stejně jako fakt, že okna tu nejsou potřeba. Někdy pak bohužel slyšíte spíš pouliční hluk než nedělní kázání.

NA MŠI JE TU VŽDYCKY PLNO
Přestože jsou Filipíny zemí s devadesátiprocentním podílem katolíků, výrazem „kostel, církevní sbor či církev“ chápou něco trochu jiného než host z Evropy. Místo v kostele se ocitnete v divadelním sále nákupního centra. Čekáte bohoslužbu a překvapí vás osmihodinová „diskotéka“ s písněmi o Duchu Svatém. Po nich následuje hodinové vystoupení kazatele s hereckými vlohami. „Nedělní“ slavnostní oběd probíhá v restauraci typu fast food. „Jsem katolička, ale občas zajdu v neděli sem,“ vysvětluje šestnáctiletá Aimee svou nedělní návštěvu charizmatického společenství. Nepovažuje to za nic zvláštního. Na otázku, kdy tedy bude v místním katolickém kostele mše, dostanete odpověď: „Od tří do večera. Ve tři začínají a střídají se jedna za druhou.“ Všechny prý jsou plné. Dětí, mládeže, střední generace... Jen těch starších je méně, než jak jsme zvyklí u nás. Laici se ve společenství hodně angažují. Nekonečná řada lidí čekajících na svaté přijímání nebo během obřadů již druhá sbírka (tentokrát na chudé) také vypovídá mnohé.

STOPROCENTNÍ KŘESŤANÉ
S veřejnými projevy víry Filipínci opravdu problém nemají. Až na ostrov Mindanao, kde žije 40 procent muslimů, se Filipíny pyšní téměř stoprocentní příslušností ke katolické církvi. Náboženské slavnosti obřích rozměrů, které připomínají naše největší pouti, před domy malé lurdské jeskyně a obrázky Božského Srdce nebo Panny Marie na dveřích jsou zde běžné. V dopravních prostředcích jsou vyvěšeny nápisy „Bůh žehnej této jízdě“, v každém obchodě jsou bez problémů k sehnání tašky, sešity, přívěsky a různé předměty s náboženskými motivy.

A křesťanské hodnoty? Největší důležitost má na Filipínách rodina. Mívá zde tak tři až pět dětí, je velmi soudržná a vyznačuje se velkou úctou k matce. Místní obyvatelé však sebekriticky nepopřou ani stinné stránky své mentality: krádeže, korupce, sociální problémy. Nezaměstnanost na Filipínách je čtyřicetiprocentní a stejné procento lidí žije pod hranicí chudoby.

Na Filipínách téměř nepotkáte nekřesťana.