Vydání: 2018/11 Pět let papeže milosrdenství, 13.3.2018, Autor: Lukáš Nosek

„Věřím, že toto je čas milosrdenství,“ odpověděl ostatně papež už v roce 2013 jednomu z novinářů při letu ze Světového dne mládeže v Riu de Janeiru. Tím zároveň popsal svůj pastorační program, ale i diagnózu naší doby, uvádí časopis Il Regno.
Tento týden uplynulo pět let Františkova pontifikátu. Papež, který překvapoval od počátku už tím, jaké si zvolil jméno i jak pozdravil dav na svatopetrském náměstí obyčejným „Dobrý večer“, překvapuje tím, jak se chová a žije, stále.
Jméno František si zvolil po světci kvůli starosti o chudé, nemocné, pronásledované. Papež, který od prvního dne ukazuje světu jeho nemoci a hledá jejich příčiny, obrací pohled církve na přehlížená témata, jako je ekologie a Amazonie, správné rozlišování, okraje společnosti, oběti zneužívání v církvi nebo postavení rozvedených.
Například o víkendu se papež František setkal s komunitou Sant’Egidio, která se stará o chudé v desítkách zemí světa a nyní slaví padesátiny. Její členy vyzval „k nové odvaze pro evangelium“, aby pomáhali proměnit lidský život na předměstích skrze přátelství; aby dokázali, že život je lidský až tehdy, když je „nablízku těm nejubožejším“. Jde o to „vytvořit společnost, v níž už nikdo nebude cizincem“, cituje z papežovy promluvy Vatikánský rozhlas.
Je nepopiratelně světovou celebritou, v čemž se podobá sv. Janu Pavlu II. Patří dokonce k nejoblíbenějším světovým osobnostem i v naší zemi. Udivuje, jak usedá do obyčejného fiatu, že na duchovní cvičení odjíždí s ostatními autobusem, že si telefonicky odhlásí noviny v Buenos Aires nebo zavolá někomu nemocnému, že neplánovaně vyrazí do tábora chudých na kraji Říma nebo za lidmi do obyčejného paneláku. Dělá to zejména během tzv. pátků milosrdenství, které zahájil v průběhu Roku milosrdenství před dvěma lety.
Papež František neustále připomíná lidskost, obyčejnost i prostotu. Naopak ostře pranýřuje mafii i bohaté státy, které zapomínají na chudé. Asi nejčastějším evangelijním obrazem, který užívá, je příběh o marnotratném synovi a milosrdném otci. Opakuje, že Bůh nás neopouští, ale vždy se k nám sklání.
Jít ke kořeni víry
„Papež František se ocitl mezi dvěma frontami uvnitř církve. Na jedné straně vyvolává strach a odpor fundamentalistického konzervatismu, na druhé straně je jeho vize pro mnoho liberálních reformátorů na Západě zklamáním,“ píše kardinál Walter Kasper v časopise Il Regno. „Jeho program není liberální, je radikální, jde ke kořeni. Proto sám František nemluví o reformě, nýbrž o konverzi celé církve, episkopátu a – což je pro papeže zaznamenání hodné – i papežství,“ dodává tento emeritní předseda Papežské rady pro jednotu křesťanů a blízký spolupracovník Svatého otce.
K pátému výročí Františkova pontifikátu probíhá po světě mnoho akcí včetně konferencí a modlitebních setkání. „Přání mnoha lidí uvnitř i vně církve je, aby mu Bůh dal ještě více času a energie, aby dokončil své prorocké poslání,“ uzavírá kardinál Kasper.