„Ježíš po nás žádá, abychom věřili, že odpuštěním se otevírají dveře ke smíření,“ zdůraznil nástupce sv. Petra v jihokorejské metropoli Soulu při mši za smíření mezi jihem a severem země. „Usmiřte se!“ – tato výzva byla vrcholem jeho cesty. Vyslovil ji pátého dne. Krátce před odletem. Bez ohledu na to, že Severní Korea papeže těsně před jeho příletem na poloostrov přivítala po svém: odpálila sérii raket krátkého doletu, které záhy nato zmizely v moři – podobně jako za tohoto režimu mizí v nenávratnu křesťané, ať už v koncentračních táborech či jiným způsobem. KLDR totiž náleží v seznamu zemí, které pronásledují církve, přední místo. „Kříž Kristův zjevuje Boží moc přemostit každé rozdělení, uzdravit každou ránu a znovu navázat původní svazky bratrské lásky,“ podtrhl papež po Ježíšově vzoru vší realitě navzdory.

Minulou neděli ráno František soukromě pokřtil na nunciatuře v Soulu muže, který jej teprve v pátek v Tedžonu o křest požádal. Do tohoto místa se vydal za papežem 900 km pěšky s křížem na ramenou, je otcem jedné ze stovek obětí, které si v dubnu letošního roku vyžádala havárie trajektu Sewol. Byla to největší katastrofa v Jižní Koreji za posledních dvacet let. Prostý křestní obřad proběhl v korejštině a sloužil jej papežův sekretář a tlumočník, pouze samotný křest a pomazání křižmem udělil papež. Pokřtěný dostal jméno František. Spolu s ním se obřadu účastnili jeho syn, dcera a kněz, který ho ke křtu připravoval.

Dějištěm blahořečení 124 korejských mučedníků se minulou sobotu stalo historické centrum korejské metropole, prostranství před královským palácem, k němuž vede široký bulvár. Po něm v otevřeném voze přijel František – pozdravován 800 tisíci zdejšími katolíky.

Náhle však zavládlo ztišení – to když se papež převlékal do liturgických rouch před začátkem mše. Tak to je v Jižní Koreji zvykem.

KOREJSKÁ DOBA TEMNA

„Zanedlouho poté, co první setba víry v této zemi vzklíčila, museli mučedníci a křesťanská obec volit, zda budou následovat Ježíše, nebo tento svět,“ zmínil papež.

Zatímco v naší zemi, tehdy v Rakousku-Uhersku, byl u moci císař Josef II., který rušil sice kláštery, ale i perzekuci nekatolíků – na Korejském poloostrově se v té době naopak rozpoutalo pronásledování křesťanů všech konfesí, neboť byli obviňováni, že bojkotují konfuciánské obřady. „Pro mnohé to znamenalo útěk do hor, kde založili křesťanské vesnice. Byli ochotni k velkým obětem a nechali se připravit o vše, co by je mohlo vzdálit od Krista: majetek a pozemky, prestiž i čest. Věděli totiž, že jedině Kristus byl jejich pravý poklad,“ připomněl papež.

„Dnes zakoušíme velmi často – pokračoval – že svět vystavuje naši víru zkoušce a mnoha způsoby po nás žádá, abychom přistoupili na kompromisy ohledně víry, zředili radikální požadavky evangelia a přizpůsobili se duchu doby. Mučedníci nás však volají, abychom Krista kladli nade všechno a všechno ostatní v tomto světě spatřovali ve vztahu k němu a k jeho věčnému království. Provokují nás k otázce, zda existuje něco, proč bychom byli ochotni zemřít…“