Nad Terchovou se vznáší duch Cyrila a Metoděje

„Pozor na Terchovou, tam mají mládenci ostré nožíky,“ – toto úsloví znají Slováci od Bratislavy až po Bardějov. Jánošíkova rodná obec zaklíněná mezi majestátní štíty Malé Fatry si v národním povědomí stále zachovává svou osobitost. Nejsou to však jen Jánošíkovy slavnosti, které toto místo popularizují, známé se staly i cyrilometodějské dny. Ty se zde ve dnech 4. až 6. července konaly letos již po devatenácté.

„Tady v horách se věřícím podařilo víru udržet před různými formami útlaku, křesťanství je tady živé i dnes,“ svěřil se usměvavý šedesátník Pavel Baláž, elektrotechnik z Bytče. „Svůj podíl na tom má i cyrilometodějská tradice, ta se prostým lidem stala srozumitelná a blízká,“ vysvětloval.

NEZVYKLÉ KÁZÁNÍ
Největší slovenský chrám zasvěcený slovanským věrozvěstům se 5. července rychle plní věřícími. Začíná totiž hlavní bohoslužba třídenních slavností. Po modlitbě růžence a chvíli ticha vstupuje v liturgickém průvodu nejprve ministrant s křížem, po něm devět houslistů a tři čelisté se svými typickými „basičkami“ o dvou strunách, několik ministrantů, kněží a nakonec dnešní celebrant Mons. Michal Baláž, ředitel biskupského úřadu v Žilině. „Dej, abychom statečně vyznávali svou víru,“ zaznívá z jeho úst modlitba na úvod mše svaté.
Jeho kázání se pak vyvinulo zcela nečekaně. Nejprve ve své plynulé, formálně připravené řeči vyjádřil, co chtěl, a ocitoval přitom několik církevních dokumentů. Pak se zarazil, rozhlédl se po lidech a pravil: „V tuto chvíli jsem chtěl původně kázání skončit. Ale přišla mi na mysl ještě jedna věc: příští rok nás čeká několikero výročí počínaje 1140 lety od smrti sv. Cyrila a prvními narozeninami naší diecéze konče. Co kdybyste tato výročí uctili nějak tvořivě? Básní nebo nějakým řezbářským výtvorem?“ Zdá se, že církev si s ostrými nožíky umí poradit. Nad oltářem visí dřevořezba ukřižovaného Krista, na čelní stěně řezby patronů kostela, na bočních zdech čtrnáct dřevěných plastik křížové cesty a u vchodu do kostela je umístěn slavný vyřezávaný betlém z roku 1996, zvaný „terchovský“. Umělecká řezba se zde dosud pěstuje a úspěšně předává z generace na generaci. A nejen to. „V Terchové každý druhý hraje na housle, každý první skládá básně,“ přisazuje na konci mše svaté místní kněz Ján Halama, když děkoval kazateli za jeho slovo. Podle něj i toto umění souvisí s cyrilometodějskou tradicí. Jako tito bratři ovlivnili slovanskou kulturu vytvořením písma ve jménu evangelia, tak se zdejší lidé naučili svými řemeslnými dovednosti vyjadřovat svou víru.

PŘEDSEVZETÍ
„Chystám se vytvořit kompozici kostela v Terchové zasazeného do okolní krajiny, nad tím se bude vznášet duch Cyrila a Metoděje,“ prozrazuje žilinský výtvarník Martin Bálik v nedaleké restauraci po skončení bohoslužby. Na dotaz, jak dlouho o tom přemýšlí, odpovídá: „Napadlo mne to dnes při kázání.“

JAK ŽÍT EKUMENICKY V KATOLICKÉM KRAJI
Na cyrilometodějských dnech se vedle křížové cesty, sochařské vernisáže, lidových tanců, promítání filmu a katolických bohoslužeb se konala i bohoslužba řeckokatolická a ekumenická. Ta první v pátek 4. července, ta druhá – v neděli 6. července – spolu s evangelíky. Jak je možné pěstovat ekumenismus v kraji, který je celkově katolický, vysvětluje místní farář P. Ján Halama. „Svatí Cyril a Metoděj jsou přece ekumenickými postavami, už za svého života spojovali Řím a Byzanc,“ vysvětluje. „Proto řeckokatolíky z východního Slovenska sem zveme už 19 let a místní lidé se učí slavit bohoslužbu jednou v roce i podle jejich ritu.“ Ekumenické bohoslužby s evangelíky se konaly letos počtvrté. Podle P. Jána Halamy je to možné díky ekumenické iniciativě z krajského města zvané „Modlitba církví za město Žilina“. Ta má v programu podporovat jak ekumenismus, tak i lokální patriotismus. Ekumeničtí partneři jsou tedy do Terchové zváni.