Vydání: 2013/2 Turisté odmítali, farníci přispívali, 9.1.2013, Autor: vat

V závěru roku 2012 podepsal papež Benedikt XVI. dekret o uznání „hrdinských ctností“ tohoto svého předchůdce. Toto uznání je bráno jako rozhodující krok k beatifikaci – církev jím potvrzuje, že neexistují žádné důvody, které by blahořečení bránily.

Nyní už chybí jen církevní potvrzení zázraku, jenž se udál na přímluvu Pavla VI. Jakmile se tak stane, blahořečení už nic nestojí v cestě 
– a podle portálu Svetkrestanstva.sk by k němu mohlo dojít již letos. Nasvědčuje tomu i zkoumání uzdravení nenarozeného dítěte, k němuž došlo před 16 lety v Kalifornii. Mladé těhotné ženě tehdy lékaři diagnostikovali závažné poškození plodu a navrhli jí podstoupit potrat. Ta se přesto rozhodla dítě donosit a celé těhotenství svěřila přímluvám právě Pavla VI. Dítě se narodilo zdravé, naprosto bez následků.

Tento typ uzdravení je o to zajímavější, že to byl právě Pavel VI., kdo vydal encykliku Humanae vitae, která striktně podporuje ochranu života od početí a staví se jak proti umělé antikoncepci, tak proti všem formám umělých potratů.

Pavel VI. má poměrně blízký vztah i k tehdejšímu Československu. V roce 1968 se stal totiž jedním z hlasitých odpůrců okupace naší země vojsky Varšavské smlouvy. Bylo to v souladu s jeho dalšími postoji, neboť byl hlasitým kritikem komunistického režimu. Prohlásil sice, že „mír na světě není možný, přetrvává-li rozdělení na chudé a bohaté“, odmítl však revoluci, která přináší násilí a je podle něj nepřípustná – pokud není reakcí na jednoznačné a dlouhodobé násilí, jež „zásadně porušuje lidská práva“.

Další pozoruhodná spojitost je mezi Pavlem VI. a biskupem Štěpánem Trochtou či arcibiskupem Františkem Tomáškem, kdy oba tajně jmenoval kardinály. A jiného českého kardinála, Josefa Berana, nechal zase pohřbít do krypty vatikánské baziliky mezi hroby papežů. Neméně zajímavá je jeho role v životě současného papeže – v roce 1977 jmenoval univerzitního profesora Josepha Ratzingera mnichovským arcibiskupem a krátce poté mu udělil kardinálský klobouk.

Pavel VI. též hodně cestoval a jako první papež stanul na americké půdě. V roce 1964 se zase v Jeruzalémě poprvé po 525 letech setkal s konstantinopolským patriarchou – v té době jím byl Athenagoras. Tímto krokem prolomil komunikační bariéry mezi katolickou církví a pravoslavím – vzešla z něho i deklarace čtená na Druhém vatikánském koncilu a na speciální ceremonii v Istanbulu. Téhož roku odložil symbol panování církve – papežskou korunu zvanou tiára.

Pontifikát Pavla VI. začal v polovině roku 1963 a skončil v roce 1978. Byl tedy papežem i během Druhého vatikánského koncilu, který inicioval jeho předchůdce Jan XXIII. A pokud letos opravdu dojde k blahořečení Pavla VI., bude to v roce 50. výročí jeho zvolení papežem.