Vydání: 2016/42 Papež jmenoval nové kardinály, 11.10.2016

Dokládá to fotografie, která oběhla svět, jak papež František a Justin Welby pukají smíchy, když host z Anglie začal jejich vzájemnou konverzaci u stolu vtipem. „Víte, jaký je rozdíl mezi teroristou a ,liturgistou‘? S teroristou se dá vést dialog...“ Novinářům to prozradil sám mluvčí Greg Burke. Rozhovoru, který se brzy přesunul do hlubších poloh, předcházelo slavnostní setkání papeže se 17 anglikánskými biskupy různých provincií a dalšími biskupy. Při něm Welby vzdal papeži hold slovy: „Vaše listy a encykliky promlouvají daleko za hranice Říma a římské církve, způsobem, který je univerzální.“
Anglikánský představitel mluvil o bolestech dneška – od válek až po pohrdání nenarozenými a rodinou. Zdůraznil nebezpečí extremismu, které obhajuje nábožensky motivované násilí. Tyto skupiny – jak konstatoval – „se rozrůstají ve většině, ba pravděpodobně dokonce ve všech velkých světových náboženstvích“ a rychlost internetu umožňuje získávat adepty mezi naivními a ztracenými lidmi. Protipólem těchto hrozeb je podle něj Kristovo tělo, které – jak bylo přislíbeno sv. Petru – brány pekelné nepřemohou. „Máme mnoho důvodů k obavám, ale žádný důvod ke strachu,“ uvedl Welby.
Svatý otec František zdůraznil roli společného svědectví o víře, vzájemné modlitby a stejného poslání. Ekumenismus podle něj „není nikdy ochuzením, nýbrž bohatstvím“ a zároveň společným přesvědčením, „že co Duch zasel do druhého, sklízí při společných žních“.
Vyslání ke společné službě
Před začátkem ekumenických nešpor v kostele sv. Řehoře na Celiu, odkud v roce 597 papež Řehoř Veliký vyslal mnicha Augustina se 40 druhy evangelizovat Británii, papež František a primas anglikánského společenství podepsali deklaraci. S vděčností v ní připomínají své předchůdce Pavla VI. a arcibiskupa Michaela Ramseye, jejichž setkání před 50 lety v Římě zahájilo teologický dialog mezi oběma církvemi. Díky práci bilaterální komise se podařilo přezkoumat učení, která vedla během dějin k roztržkám, a pohlédnout na ně v perspektivě vzájemné úcty a lásky.
Oba signatáři přiznávají, že mezitím nastala nová rozdělení, zejména pokud jde o svěcení žen v anglikánské církvi a v poslední době i v otázkách týkajících se lidské sexuality. Nicméně při společných nešporách bylo pověřeno vzájemnou spoluprací ve svých diecézích na 19 dvojic anglikánských a katolických biskupů, kteří byli takto oficiálně zavázáni k ekumenismu.