Vydání: 2010/2 Kostelníci, 9.1.2010, Autor: Lukáš Jirsa

Jan Špáta (1932 – 2006) patří k nejvýznamnějším českým dokumentaristům 20. století. V kinech právě běží Restaurované filmy Jana Špáty, výběr pěti z osmnácti snímků, které byly vydány na 4 DVD. Jeho filmy jsou neustálým hledáním pozitivních lidských hodnot.

Restaurované filmy Jana Špáty nabízejí dobré uvedení do jeho rozsáhlého díla. Ukazují autorovo hluboké sociální cítění a snahu hledat to skutečně podstatné v lidském životě (Respice finem), zájem o umění ve všech jeho podobách (Hallo Satchmo, Variace na téma Gustava Mahlera, Mezi světlem a tmou) i obdiv k neustálému překonávání vlastních možností (Atletické variace). Jde o setkání s člověkem, který definoval umění jako „pocit z doteku krásy“. Špáta ve svých filmech vždy směřoval k zachycení vzácných životních okamžiků a jedinečných chvil lidského vypětí. Nebyl břitkým sociálním kritikem, nýbrž autorem, který se snaží vyjevit křehkost a krásu okamžiku, najít v portrétovaném člověku to neopakovatelné a ryzí. Jan Špáta se nebránil široké škále emocí – smutku, bolesti, lítosti, ale ani veselí a radosti. Jeho tvorba se vyznačuje úctou k životu každého člověka a určitým optimismem, který povětšinou z jeho hrdinů vychází. „Optimismus, ve kterém je obsažena katarze, je jediný důvod, který opravňuje tvůrce, aby někoho svým dílem obtěžoval,“ odpověděl Špáta na dotaz, zda je v současnosti potřeba lidem říkat pozitivní věci. V jeho případě nicméně neběží o optimismus laciný a kýčovitý, ale o optimismus vyvěrající z hluboké pokory před životem. Sám Špáta byl člověkem spíše introvertním, byl pesimistou rozumem a optimistou srdcem.

Cesta k tvorbě

Jan Špáta vystudoval na FAMU kameru, za kterou se poprvé postavil už na konci padesátých let. Tehdy spolupracoval s mnoha režiséry, z nichž jedním byl Evald Schorm, který Špátu podnítil i k samostatné režii. Svoji plnou tvůrčí kariéru začal v roce 1964 filmem Největší přání a v roce 1998 ji zakončil dvoudílnou bilanční zpovědí o své tvorbě i životě nazvanou Láska, kterou opouštím (oba filmy jsou i na zmíněných DVD). V rozmezí těchto dat natočil celkem 107 filmů. Všechny jsou přitom jeho výsostným dílem: kromě kamery a režie si většinou sám nacházel témata, psal scénáře a komentáře, dohlížel na střih i hudební dramaturgii. Dlouhodobě také spolupracoval se svojí ženou Olgou Sommerovou. Mnoho lidí při setkání se Špátovými filmy nabývá pocitu, že se jedná o dílo pocházející z ruky hluboce věřícího člověka. Špáta ale nikdy nebyl tradičně věřícím. Věřil v lidský potenciál konat dobro a neustále hledal člověka (a ve filmech jej také často portrétoval), „který touží po tom, být lepší nebo dobrý, a něco pro to dělá“. Jeho filmy jsou jasnými nositeli morálních hodnot a jeho tvorba by se ve svém celku dala chápat jako manifest pravdy, lásky a pokory. Více informací o Janu Špátovi i vydaných DVD s jeho filmy lze najít na www.janspata.cz.