Vydání: 2011/31 Včelaři, 27.7.2011

Prvotně byl tento monstrproces připraven v Olomouci, protože chtěli církevní proces inscenovat v srdci religiózní Moravy, ale mezitím se jim proces v Babicích, také na Moravě, nevydařil. Kvůli negativním reakcím veřejnosti na usmrcení kněze přeložili přelíčení do Prahy na Pankrác. Strach, že uslyším Františka pod vlivem mámidel mluvit výmysly, by bylo to nejhorší, čeho jsem se celou dobu bála. Druhý den ráno jsme šly s Lotkou na Pankrác. Mluvila jsem s naším obhájcem ex-offo, byl hodně nervózní, a to mě ještě víc zneklidnilo. Čekali jsme před soudním palácem a za půl hodiny nám přišel oznámit, že nám zakázali se zúčastnit přelíčení. Dovolení dostala jedině Dělnická právnická škola. Když přečetli obžalobu, tak prý v soudní síni zůstali Razík a Valena, kteří měli vypovídat jako první. Hned se mi strašně ulevilo. „Chvála Bohu!“ vykřikla jsem. Ostatní manželky se na mě zlobily – myslely si, že Františka nechci vidět. Milý Bože, jak ráda bych ho viděla, jen jsem nechtěla slyšet připravené výpovědi. Šla jsem hned do kostela a prosila Boha, aby byli stateční, rozhodní a nezlomní ve svém svědectví. Paní Loewová mi řekla: „Nepřejte si, aby byl statečný, ať radši myslí na své nevinné děti a řekne, že toho lituje. Bože můj, dej nějaký ten rok více mému lvíčku, jen aby Františka nepověsili.“ (JUDr. Loew, Františkův spolupracovník z ministerstva zdravotnictví, byl souzen jen proto, že jako vysoký státní úředník v něm neodhalil nebezpečného špiona.) Ano, právě proto, když si vzpomene na své tři děti, dej mu Bože síly, aby mluvil podle svého svědomí. Po obědě jsme jely s babičkou, Danicou, Květou a její tchýní, paní Razíkovou do Staré Boleslavi, které se také říká Paladium země České. Tak je mi nějak lehce na duši, úplně jsem se odevzdala do vůle Boží a stále víc se snažím porozumět Jeho záměrům. Jenom srdce mě pořádně zlobí, mám silné křeče, že chvílemi ani nemůžu dýchat, mám pocit, jako by se ve mně chtělo všechno strhat, a přesto se nic nestane. Tohoto stavu jsem se až do večera, téměř do osmi hodin, nemohla zbavit a zklidnila jsem se až po rozhovoru s advokátem. Řekl mi, že František mluvil tři a půl hodiny, ovzduší bylo prý velice napjaté – žalobce mu nedovolil ani jednu větu dokončit, za každou cenu z něho chtěli udělat vatikánského špiona, což se jim podle obhájce nepodařilo. František se prý také rozhněval a nenechal si nic líbit, takže v sále často panovala opravdu dramaticky napjatá atmosféra. Dokonce žádal předsedu tribunálu dr. Kalabu, ať žalobce (dr. Čížka) napomene ke „slušnému mluvení“. František zastával pevně své stanovisko, že všechno, co dělal, byla jeho povinnost jako katolíka. To jsem chtěla slyšet, všechno ostatní přenechám Boží prozřetelnosti a Matce Boží, jejíž velký svátek zítra 15. srpna slavíme. Vzpomínám na předchozí léta, kdy František na tento den vždycky přijel za námi na dovolenou. A letos možná začíná jeho životní křížová cesta – největšího utrpení, do výšin, stále příkřeji a stále velkolepěji. Dnes ještě prosím, aby všichni byli jednoho slova a jednoho ducha, jinak už se modlit ani nemůžu – rozmýšlím jedině o té slavné Golgotě života. Dlouhá je cesta na Kalvárii, nestydím se za strach a obavy, vždyť jsi i Ty, Kriste, prosil: „Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž Tvá vůle se staň.“ Víc než o tu první část, prosím za oddanost té druhé. Abych správně porozuměla – ne jenom řekla, přála si, myslela, ale abych nakonec opravdově doznala: Staň se vůle Tvá.

(Pokračování příště)