Výročí národní pouti oslavili 'v novém'

Na domažlickém náměstí vrcholí chodské slavnosti a návštěvníky tam přitahuje celá řada lákadel. Stovky lidí naopak míří na kopec nad Domažlicemi – k „Vavřinečkovi“, poutnímu chrámu zasvěcenému sv. Vavřinci. Tak tomu bylo minulou neděli. Před sedmdesáti lety, na počátku válečného běsnění a za Protektorátu Čechy a Morava, na vrchol nad Domažlicemi dorazilo na sto tisíc lidí, kteří se tímto zároveň veřejně přihlásili ke svému češství.

Letos si zde poutníci nepřipomínali jen kulaté výročí legendární pouti s vlasteneckým kázáním vyšehradského kanovníka P. Bohumila Staška. Při „kulatinách“ se podařilo chrám i jeho okolí zrekonstruovat a Vavřineček svítí novotou. Dobrý pocit z toho mohou mít i čtenáři KT. „Děkujeme všem, kdo se na opravě a zvelebení tohoto místa jakoukoli formou podíleli, zvláště pak všem čtenářům KT, kteří po zveřejnění výzvy v Chodské příloze přispěli mnoha drobnými dary,“ zaznělo na závěr mše svaté z úst místního faráře P. Miroslawa Giergy. Rozhodnutí o opravě poutního místa padlo před dvěma lety. „Původně jsme chtěli opravit jen střechu, ale díky mnoha dárcům se podařilo udělat i novou fasádu a interiér. Už zbývá jen zrestaurovat oltáře a obraz sv. Vavřince,“ dodává P. Gierga. Vavřinecká pouť v Domažlicích je tradičně dvoudenní a bohoslužba se zde slouží v sobotu i v neděli, přičemž té první se účastní i zástupci města. Zatímco sobotní mši letos celebroval plzeňský biskup František Radkovský, v neděli ho vystřídal P. Antonín Doležal. Mnoho poutníků sem přichází tradičně v krojích. Jedním z nich byla letos i Marie Kugelová. „Poutí se účastním pravidelně od sametové revoluce,“ hlásí se k tradici poutnice. Krojovaní se nicméně podle ní nijak zvlášť neorganizují – zkrátka kdo chce a má možnost, přijde v kroji.Manželé Omesovi přijeli letos poprvé. „Je moc dobře, že tradice přetrvávají až do dnešní doby. Myslím si, že mohou oslovit i moderního člověka a přivést ho k úvahám nad tím, co vůbec znamenají,“ dělí se o své dojmy z chodské premiéry Michael Omes.