Vydání: 2005/14 Oblékání do kostela, 20.4.2005

Bílé papežské roucho, červená štola, hlava nachýlená pod křížem, který dnes už nikdo nepřehlédne. Tak viděly Jana Pavla II. na obrazovkách tisíce lidí při velkopáteční křížové cestě u Kolosea a další miliony doma před televizí v 39 zemích světa. Svatý otec se modlil celých 90 minut ve své soukromé kapli ve Vatikánu a dění před Koloseem sledoval na obrazovce umístěné pod oltářem.

Chyběl poprvé po 26 letech. A přece, jak se všichni shodli, jeho mlčenlivá přítomnost volala hlasitěji než kdy jindy: „Jemu, Ukřižovanému, jsme se přišli klanět.“ Při posledním zastavení sám držel v rukou dřevěný kříž. „Obětuji své utrpení, aby se naplnila Boží vůle, aby mezi lidmi kráčelo Jeho slovo. Jsem nablízku těm, kdo právě prožívají zkoušku utrpení. Modlím se za každého z nich,“ zaznělo v papežově poselství.

Kardinál Joseph Ratzinger, autor letošního textu křížové cesty, přišel s velkým zpytováním svědomí západní civilizace a kultury, církev nevyjímaje. Stále nové formy, které dostává v lidských dějinách Adamův hřích, přirovnal ke třem Kristovým pádům. Nejprve je to pýcha člověka, který si hraje na stvořitele a končí u karikatury sebe sama: je snížen na zboží, experimentuje se s ním jako s materiálem na součástky. V sedmém zastavení Ratzinger mluví o novopohanství a lživých ideologiích, které se chtěly definitivně vypořádat s Bohem a místo toho skoncovaly s člověkem. A konečně nejtěžším pádem trpí Kristus ve své vlastní církvi. „Prázdnota srdcí a slov, pýcha, rezignace na svátost smíření a špinavosti i mezi těmi, kdo by v kněžství měli patřit jenom Jemu! Co bude s loďkou církve, do níž teče ze všech stran?“ ptá se kardinál Ratzinger. Odpověď nabídl v homilii při velikonoční vigilii: „Následovat Krista. Sytit se Božím slovem, které učí být lidmi. A milovat církev, jeho mystické Tělo. Když půjdeme touto cestou, rozsvítíme ve světě malá světla, rozjasníme temnoty dějin.“

BRIGITA ZDUNOVSKÁ, Řím