Vatikán zveřejnil dokument o homosexualitě kněží

V úterý 29. listopadu Vatikán vydal instrukci o kritériích povolání u osob s homosexuálními sklony. S napětím očekávaný dokument se však na veřejnost dostal již o týden dřív (viz KT č. 49) a jeho znění vyvolalo bouřlivé reakce aktivistů z řad gayů a některých politiků, a tak ještě několik dní před oficiální verzí už k ní biskupové Švýcarska a Německa vyjádřili své souhlasné stanovisko.

„Měli bychom vzít na vědomí, že tato - teprve nyní oficiálně publikovaná instrukce Svatého stolce - není ničím novým. Byla připravovaná už velmi dlouho, ještě za pontifikátu Jana Pavla II.,“ uvedl ve svém komentáři na portálu Kathnet církevní právník Alexander Pytlik (který byl v roce 2004 členem týmu papežské vizitace po skandálu v kněžském semináři v rakouském Sankt Pöltenu). „Mnozí právníci výslovně zdůrazňují, že katolická církev svým členům - a v tomto případě svým kněžím - bere právo na sexuální sebeurčení, a dokonce nerespektuje údajně všeobecně uznávané lidské právo... Ve skutečnosti však je to nanejvýš srozumitelný a zdařilý dokument k otázce homosexuality, který jasně ukazuje, že při přirozeném respektování vztahu mezi mužem a ženou a při respektování rodiny podle Božího plánu nelze hovořit o žádné diskriminaci,“ dodává.

Média již několik předcházejících měsíců spekulovala, že Vatikán hodlá všechny homosexuály bez výjimky vyloučit z kněžského úřadu. Řada z nich, aniž znala znění textu, ho odsoudila ještě před oficiálním zveřejněním, v tisku se objevily titulky typu: „Papež nechce žádné homosexuální kněze“. Jak však uvedlo Radio Vatikán, instrukce, kterou předcházela atmosféra senzace, je daleko méně radikální, než se očekávalo.

V úvodu šestistránkového dokumentu (který papež schválil 31. srpna 2005 a který podepsal prefekt Kongregace pro katolickou výchovu Zenon Grocholewski) stojí, že instrukce se nehodlá zabývat všemi otázkami v citové a sexuální oblasti, ale obsahuje normy týkající se konkrétní, v současné době naléhavé otázky: zda přijímat, nebo nepřijímat do semináře a ke kněžskému svěcení kandidáty, kteří mají hluboce zakořeněné homosexuální sklony. Dokument zdůrazňuje, že kandidát na kněžské svěcení musí dosáhnout citové zralosti, která mu umožní vytvářet správné vztahy s muži i se ženami tak, aby se pro svěřené společenství stal opravdovým duchovním otcem.

Text připomíná různé dokumenty, které od II. vatikánského koncilu až dodnes potvrzují učení církve o homosexualitě. „Katechismus rozlišuje mezi homosexuálními akty a homosexuálními tendence. O aktech učí, že jsou v Písmu svatém prezentovány jako těžký hřích. Tradice církve je stále považuje jako vnitřně nezřízené a odporující zákonům přirozenosti. Proto nemohou být v žádném případě schváleny. Co se týká hluboce zakořeněných homosexuálních sklonů, se kterými se můžeme setkat u určité skupiny mužů a žen, i ty jsou z objektivního hlediska v nepořádku a často pro dotyčné představují zkoušku. Takoví lidé musí být přijati s respektem a citlivostí, je třeba se vůči nim vyhnout jakémukoli náznaku nespravedlivé diskriminace. Ve světle tohoto učení však kongregace považuje za nezbytné potvrdit, že církev, ačkoliv má k těmto lidem hlubokou úctu, nemůže přijmout do semináře a ke kněžskému svěcení ty, kteří praktikují homosexualitu, mají hluboce zakořeněné homosexuální sklony nebo podporují tzv. ,gay kulturu‘. Pokud by však šlo o přechodné homosexuální tendence, například v období dospívání, musí být překonány nejméně tři roky před jáhenským svěcením,“ stojí v instrukci. „Církev tedy musí předtím, než bude kandidát přijat k jáhenskému svěcení, ověřit, zda dosáhl citové zralosti,“ píše se v textu, který je uzavřen slovy: „Kongregace zdůrazňuje nutnost, aby biskupové, představení řádů a všichni zainteresovaní zodpovědní lidé pozorně rozlišovali způsobilost kandidátů od jejich přijetí do semináře až po svěcení.“

* * *

Reakce českých a moravských biskupů
Povolání ke kněžství nepatří mezi lidská práva, poněvadž pochází od Boha a je jeho darem,“ uvádějí čeští a moravští biskupové ve svém prohlášení k vatikánské instrukci o kritériích pro výběr kandidátů kněžství. Jak dále píší, Kristus ustanovil za své reprezentanty muže, nikoliv ženy, přičemž nárok stát se knězem nemá každý muž. „Právo rozlišit a hodnotit toto povolání má po všech stránkách diecézní biskup, který si tím volí své spolupracovníky. On také stanovuje podmínky, za kterých je uchazeč o kněžství přijat. Obecně řečeno, na povolání ke kněžství není nárok - podobně jako si člověk nemůže nárokovat umělecký talent skladatele, malíře a podobně,“ doplňují biskupové.