Vydání: 2009/5 Svobodné ženy po třicítce, 29.1.2009, Autor: Lukáš Jirsa

Válečné animované drama izraelského režiséra Ariho Folmana Valčík s Bašírem sbírá nejrůznější filmové ceny po celém světě. Dosavadním vrcholem je Zlatý glóbus za nejlepší zahraniční film a čerstvá nominace na Oscara. Folman vypráví svůj vlastní příběh o hledání ztracených vzpomínek, které jsou příliš hrůzné na to, aby si je člověk pamatoval a přitom se nepomátl. Právě probíhající izraelsko-palestinský konflikt bohužel ukazuje, že je Valčík s Bašírem filmem nanejvýš aktuálním.

Ari Folman začínal jako dokumentarista a českému publiku může být známý díky svému celovečernímu debutu Svatá Klára (1996), který byl inspirován románem Pavla a Jeleny Kohoutových. Snímek o dívce schopné předvídat budoucnost tehdy získal mnohá ocenění a pozitivní kritické ohlasy po celém světě. Folman se podílel i na natáčení několika úspěšných izraelských seriálů a Valčík s Bašírem je jeho velikým návratem na mezinárodní scénu. Již dávno jsou pryč doby, kdy se kladlo rovnítko mezi animovaný film a film pro děti. Valčík s Bašírem je kvůli hrůzné pravdivosti svého obsahu naopak filmem výhradně pro dospělé a dokazuje, jakou sílu v sobě skrývají současné možnosti animace. Film začíná děsivým snem, v němž se žene městem za zvuků dynamické elektronické hudby tlupa rozzuřených psů. Animace na tísnivosti nijak neubírá, naopak. Podobných výjevů, které v divákovi zůstanou na dlouhou dobu, obsahuje animovaný dokument Valčík s Bašírem celou řadu. Folman od začátku natáčení věděl, že autobiografický příběh o hledání zapomenutých prožitků chce udělat jako animovaný film. Díky tomu se totiž mohl vyhnout „mluvícím hlavám na černém pozadí“ a své pátrání po minulosti mohl ztvárnit mnohem svobodněji a dynamičtěji. Prostřednictvím rozhovorů se svými bývalými spoluvojáky se snaží dopátrat podrobností o masakru, jenž se odehrál v roce 1982 ve dvou libanonských utečeneckých táborech – v Sabře a Šatíle. Přívrženci právě zabitého libanonského vůdce Bašíra Džamáíla tam tehdy během tří dnů postříleli přes 3 000 nevinných civilistů, převážně starců, žen a dětí. Vše za tiché nečinnosti a vědomí izraelské armády. Ari Folman byl tehdy při tom, přesto mu v paměti z těchto událostí nezůstalo vůbec nic. Režisér na své cestě do hlubin vlastní minulosti hovoří i s psychology, kteří ve válkou neustále zmítaném Izraeli vědí o potlačených vzpomínkách mnohé.

Podobnost čistě náhodná?

Svým osobním pátráním režisér míří k jasnému poselství: hrůzy války nemůžeme ničím ospravedlnit. „Válka je neuvěřitelně zbytečná věc. Vůbec není taková, jak to znáte z amerických filmů. Žádná sláva, žádné hrdinství. Ve skutečnosti probíhá tak, že nějaký mladíček ani neví, kam jde, střílí, ani neví na koho, je zastřelen nebo postřelen, ani neví kým, a pak se vrací domů a snaží se na všechno zapomenout. Někdy se jim to podaří, ale většinou ne,“ říká režisér. Kromě vzpomínek na armádní život ukazuje Valčík s Bašírem i zásadní střet dvou světů: války a obyčejné každodennosti ve zdánlivém míru. Zatímco někteří bojují na frontě, jiní prožívají své první lásky, starají se o domácnost a ani netuší, co se odehrává nedaleko jejich soukromých životů. Tato skutečnost platí i pro diváky, kteří film sledují. A v tom právě spočívá největší síla tohoto výjimečného filmu: Svou razancí, srozumitelností a aktuálností nás dokáže vytrhnout z našeho nezájmu o okolní svět. Právě probíhající konflikt v Gaze je totiž až nepříjemně podobný tomu, co se odehrávalo před více než dvaceti lety mezi Izraelem a Libanonem. Zatímco vůči večerním krátkým a zcela realistickým šotům v televizním zpravodajství jsme již imunní, tento animovaný film má paradoxně alarmující dopad. Dokazuje, že i skrze animovaný film (a umění obecně) je možné sdělit něco podstatného o skutečném světě.