Irácké menšiny domorodců, které jsou původními a domorodými obyvateli již od starověké Mezopotámie, jsou dnes ponižovány, zesměšňovány, masakrovány a ohrožovány ve své existenci krutostí fanatiků a fundamentalistů Islámského státu, kteří mají za svůj princip pouze meč a černý prapor, na kterém je napsána šaháda (islámské vyznání víry). Tyto menšiny, zvláště křesťané, jezidé a mandejci (učedníci Jana Křtitele), vyznávají náboženství míru, nedisponují žádnými milicemi ani ochranou. Nemají žádné zbraně, nikdy ve své zemi nevyvolali žádnou válku, nemají mimo Irák žádnou oporu.

Jsou dnes v posledním tažení, zasaženi přímo do srdce, masakrováni ve své vlastní zemi. Jejich statky jsou kradeny, jejich domy konfiskovány, muži masakrováni, ženy a děti prodávány na dražbě v pětihvězdičkových hotelích v Mosulu. Je to opravdová tragédie 21. století. Právě dnes by civilizovaný svět a země, které hlásají svobodu a rovnost, měly ihned reagovat, aby odsoudily toto barbarství a pomohly nám je vymýtit.

OZNAČENI PÍSMENEM „N“

Je tomu několik týdnů, co se píše nová stránka historie pronásledování v Iráku. Křesťané si musí na rozdíl od ostatních vyznání, která Korán neuznává, vybrat mezi obrácením k islámu, placením daně pro bezvěrce (džizja), nebo odchodem. Písmeno „N“ bude od této chvíle rozlišujícím znamením křesťanů, „Nazorejců“ (podle Nazaretu, z něhož pocházel Ježíš). V Mosulu bylo toto písmeno napsáno na domy a statky křesťanů, které jsou nyní zabaveny Islámským státem. Po ultimátu, které dostali od džihádistů, byli křesťané donuceni opustit toto město, starověké Ninive, během pouhých 24 hodin.

Na check-pointech při výjezdu na ně čekala past: muži Islámského státu v Iráku a Levantě je zastavili a obrali. Vzali jejich zlato a stříbro, celoživotní úspory – s brutalitou a výsměchem. Auta byla konfiskována, osobní doklady, pasy a pozemkové knihy roztrhány a zničeny nemilosrdně před jejich očima. Ano, pro džihádisty byl odchod žijících a ponížených křesťanů s pouhým oblečením, které nesli na zádech, už tak velkou milostí…

To nejhorší však mělo teprve přijít. Středa 6. srpna zůstane jako zvlášť krvavý den pro křesťany v ninivské pláni. V této oblasti existovalo dosud jedenáct křesťanských vesnic, z nichž některé dokonce od dob Asyrské říše.

V půl čtvrté ráno 7. srpna se kurdské vojenské síly, které až doposud účinně bránily ninivskou pláň, náhle stáhly a nechaly za sebou tuto oblast jako snadnou kořist mezi upířími zuby „černých fantomů“. Pouhou hodinu po stažení Kurdů, než začalo svítání, je ninivská pláň prázdná: obyvatelé utekli ze svých domovů, nechali za sebou svůj majetek, kráčejíce po zemi svlažené svým potem a slzami. Jak hrozný obraz, absolutní smutek, vidět to, co jsem viděl onoho dne: několik tisíc aut nalepených jedno na druhé, přetížených muži a ženami, dětmi a starci vyděšenými a blokovanými v zavřeném check-pointu v Kalaku. Všichni tito lidé museli opustit svá vozidla a přejít tuto poslední bariéru, než se vydali pěšky na cestu exodu do iráckého Kurdistánu.

VZNÁŠÍM APEL…

Během posledních týdnů více než 130 tisíc křesťanů uteklo z ninivské pláně, zanechavše plody své práce a všechna svá hmotná dobra za sebou. Utekli do třech okresů autonomní oblasti iráckého Kurdistánu. Připojili se v této oblasti k dalším 100 tisícům jiných křesťanů, kteří tam již chtě nechtě dorazili.

Vznáším apel k mezinárodní komunitě: není čas reagovat, abychom zachránili a dále ochraňovali tuto mozaiku menšin, které dnes hrozí, že bude vyhubena? Zmizí-li tyto menšiny, bude potopena historie světa. Vytlačte džihádisty, kteří vzali naši zemi, a umožněte nám, abychom se vrátili domů a žili v bezpečí! Když ne, pomozte těm, kteří mají touhu odejít do jiné země a žít konečně důstojně!(Redakčně mírně kráceno)