Svatomikulášská tradice nejen v Holandsku

Svatý Mikuláš je součástí nejen české, ale i evropské kultury. Je tomu tak díky obyčejům, které jsou s ním spjaty. Jednou ze zemí, kde tento svátek zapustil nejhlubší kořeny, je Holandsko. Nejspíš proto, že sv. Mikuláš je i patronem námořníků a Holandsko je tradiční námořní velmocí.

„Holandská tradice sv. Mikuláše je dostatečně odolná vůči degeneraci,“ sděluje KT holandský církevní historik Peter Moreé a dodává: „Komerční snahy o zavádění amerických Santa Klausů zde nemají velkou odezvu.“ Sv. Mikuláš podle holandské tradice vždy připlouvá ze Španělska. Na břehu vystoupí z lodě, má na sobě biskupskou mitru a plášť červené barvy, sedne si na bílého koně, vedle sebe má černého Petra – a tak prochází celým Nizozemím. Jeho zvláštností je, že kráčí po střechách domů. Děti mu chystají 5. prosince večer u domácího krbu slámu a mrkev pro jeho koně, ráno pak najdou na témže místě dárky. „V tom se holandský zvyk liší od českého – dárkový večer spadá na 5. prosince, nikoli na 24. prosince,“ vysvětluje Moreé. V Holandsku se prý sice na Štědrý den také dávají dárky, ale v mnohem menší míře než na sv. Mikuláše. Vánoce si tak podle něj pořád udržují hlavně rovinu duchovní, zatímco mikulášská tradice je orientována zejména na děti a zábavu.
Důvod, proč se americké zvyky nemohou v Holandsku tolik uchytit, je podle Moreého ten, že americký Santa Klaus se vyklubal právě z „holandského“ sv. Mikuláše. Když se totiž holandští osadníci stěhovali v 19. století do Ameriky, přivezli si s sebou i své zvyklosti, včetně svatomikulášské tradice. A právě ta v USA zlidověla a postupně se rozvinula po svém. Začalo to už změnou názvu, neboť holandské slovo „Sinterklaas“ (sv. Mikuláš) ostatní Američané neuměli vyslovit, a tak této postavě začali říkat „Santa Klaus“. Rozdíl je také v tom, že „americký Mikuláš“ přináší dárky až o Vánocích, přijíždí na sobech a později byl (a dosud je) masivně využíván obchodními řetěžci v rámci předvánoční reklamy.

PROMĚNY I U NÁS
Podobně jako v Holandsku byl i v německých a českých zemích svátek sv. Mikuláše po dlouhá staletí hlavním dnem v roce pro obdarovávání dětí. Podnět k jeho přesunu na vánoční svátky a zároveň k „přejmenování“ dárce dal německý reformátor Martin Luther, který odmítal podporovat kult světců. Svatého Mikuláše mělo podle Lutherovy představy v přinášení dárků nahradit Jezulátko („Christkind“), a to se i ujalo. Od 16. století v evangelických a později také v katolických rodinách začaly být děti obdarovávány až o Vánocích, a to „Ježíškem“. Svatomikulášská tradice však přesto nezmizela.

CÍRKEV V NĚMECKU PROTI „ČOKOLÁDOVÉMU JEŽÍŠI“
Kritiku německé církve si vysloužil podnikatel Frank Oynhausen, který uvedl na trh čokoládovou figurku Ježíše. Cukrovinka s názvem „Sweet Lord“ zabalená ve zlatém papíře se prodává po tisících. Oynhausen tvrdí, že čokoládového Ježíše uvedl na trh, aby vrátil Vánocům část jejich náboženských hodnot. „Začal jsem přemýšlet, jak bych mohl znovu zavést do tohoto komercializovaného světa alespoň některé tradiční náboženské hodnoty,“ brání se podnikatel. Německá evangelická církev to ale vnímá jinak a čokoládového Ježíše označila za „nechutnost“. Stejný názor zastává i katolická církev. „Je příšerné, když je Ježíš zabalený v pozlátku a prodává se vedle čokoládových zajíčků, jedlých tučňáků a lízátek,“ nechal se slyšet mluvčí arcibiskupství Paderborn Aegidius Engel.
(čtk)