Vydání: 2008/13 Jsem starý, nemůžu najít práci, 25.3.2008, Autor: Jiří Macháně

Slova titulku tohoto článku vyslovil pražský pomocný biskup Václav Malý. Řekl je poté, co spolu s lidmi, kteří pomáhají sexuálně zneužívané mládeži a „dětem ulice“, navštívil jeden z pražských nočních podniků, kde prodávají své tělo. „Byl to střet s velikou lidskou bídou,“ prohlásil biskup Malý. Minulý týden se pak vypravil navštívit útočiště „dětí ulice“ – Dům Šance v Praze-Košířích.

Uvítal jej zde nejen László Sümegh zakladatel Projektu Šance, který se této problematice věnuje už deset let, ale i mladí lidé, kteří zde právě pobývali a pracovali. Všem přítomným podal ruku a živě se zajímal o provoz domu. Před časem zde totiž vznikla terapeutická dílna, v níž mohou mladí lidé žijící na okraji společnosti získat potřebné pracovní a sociální návyky. „Už po prvním měsíci provozu dílny jsme zaznamenali pozitivní výsledky. Klienti, kteří práci dlouhodobě odmítali, se rozčilují, když zaspí, že do dílny přišli pozdě. A to je cíl – aniž si toho všimnou, vzbudit v nich běžné návyky,“ říká László Sümegh. Klienti Šance zde montují a balí propisky a mohou si tak vydělat peníze. Za jednu sestavenou tužku dostávají korunu padesát. Týdně si pak mohou přijít až na dva a půl tisíce korun. Propisky jsou nabízeny k odkupu firmám, institucím i jednotlivcům. Přesto si na sebe podle slov asistenta Pavla Kozlera projekt nevydělá.
„Už počtvrté jsem tu dostal šanci,“ prozrazuje biskupovi při prohlídce dílny klient, který se představuje jako Radek. Václav Malý se pak seznamuje i s ostatními mladými lidmi v denní místnosti ozdobené spoustou balónků. „Vážím si toho, že se někdo tímto prostředím zabývá a snaží se z něj lidi vytáhnout,“ chválí biskup snahu celého týmu Projektu Šance. Tímto zařízením projde na šest stovek lidí ročně. Každý rok se podaří integrovat do běžného života šest z nich. „Nesmíme těmito lidskými bytostmi pohrdat. Nemusíme souhlasit s tím, jak jednají, ale nesmíme je odepisovat. Ježíš přišel i pro ty ztracené. Je třeba za nimi jít a ukázat jim jinou perspektivu, a to se právě tady děje,“ zdůraznil biskup. Jak říká, chtěl poznat i tu tvář života hlavního města, o které se nemluví a „jen se jaksi tuší“. „Je důležité, aby lidé z církve vstupovali i sem a viděli realitu takovou, jaká je,“ uzavřel Václav Malý.