Vydání: 2011/19 Maria v umění, 6.5.2011
Ve dvaceti letech byla zatčena gestapem a čtyři roky prožila v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Patřila mezi ženy, na nichž nacističtí lékaři prováděli své pokusy. Po válce vystudovala medicínu, obor psychiatrie, ale po prožitých hrůzách nemohla pořád najít vnitřní pokoj. Hledala někoho, kdo by ji pochopil, a tehdy potkala zpovědníka Karola Wojtyłu.
Právě tak se zrodilo přátelství Wandy Póltawské s pozdějším papežem Janem Pavlem II. Následně do něho vstoupil i její manžel. Tito osobní přátelé blahořečeného papeže Jana Pavla II. navštívili v minulých dnech Prahu, aby byli hlavními hosty slavnostního Večera Jana Pavla II., který se uskutečnil v pražském Arcibiskupském paláci. Současně zde byla představena i kniha Wandy Póltawské Deník přátelství, která právě vychází česky v nakladatelství Paulínky. Čtenář se v ní dozví třeba o společných letních výpravách Póltawských s Wojtyłou do hor (tzv. beskydské rekolekce) či o dalších přelomových událostech v životě autorky. Když totiž Wanda Póltawská v roce 1962 onemocněla rakovinou, biskup Wojtyła, pobývající v té době na II. vatikánském koncilu, poprosil stigmatizovaného P. Pia o modlitbu. Póltawská se těsně před operací zázračně uzdravila. Následně se pod jeho vedením začala angažovat v oblasti, která budoucímu papeži ležela obzvlášť na srdci: úcta k počatému životu a kvalita rodinného života. Vyprávění Wandy Póltawské bylo během večera doplněno scénickým čtením z její knihy Deník přátelství. V knize autorka vzpomíná na všechny dramatické okamžiky svého života, ale především zde najdeme její duchovní deník a korespondenci mezi ní a Karolem Wojtyłou. Ačkoli původně nechtěla tyto texty zveřejnit, po výzvě samotného Jana Pavla II., aby sepsala své vzpomínky, se rozhodla zpřístupnit lidem i jejich vzájemnou korespondenci. „Lidé mají právo znát své svaté, jejich životopisy,“ řekla na adresu nového blahoslaveného.
Neuposlechl varování a přijel
Právě osobnosti Jana Pavla II. byly pak věnovány další vzpomínky lidí v Sále kardinála Berana. Například P. Miroslav Šimáček připomněl, jak tento papež ovlivnil pastoraci mládeže u nás po pádu komunismu. Pražský arcibiskup Dominik Duka zase upozornil, jakým způsobem Jan Pavel II. proměnil roli papežství ve 20. století a jak byl blízko člověku, který trpí, jemuž byl odepřen hlas. „Hned po svém zvolení za nástupce apoštola Petra dostal otázku, co udělá pro mlčící církev, na niž odpověděl: Církev nemlčí, ale mluví mým hlasem,“ vzpomněl arcibiskup Duka a zároveň zmínil i český dluh vůči tomuto papeži. „Když se ptáme, co pro nás znamená Jan Pavel II., měli bychom si uvědomit, že navštívil tuto zem. Že neuposlechl varování různých politiků i církevních představitelů, jak je nevhodné, aby k nám vstoupil ještě před prvními parlamentními volbami. Protože věděl, že vchází do země, která jeho přítomnost potřebuje.“
