Vydání: 2016/35 Olympijský kaplan: byla to velká škola, 23.8.2016, Autor: Tomáš Kutil

Zlatá, dvě stříbrné a několik bronzových medailí. Čeští sportovci si z olympiády kromě deseti cenných kovů mohli odvézt i duchovní povzbuzení. K dispozici jim byl totiž po celou dobu katolický kněz. „Na olympiádu jsem odjížděl s tím, že služba olympijského kaplana je v našich podmínkách něčím novým. Těch několik dní v Riu bylo pro mne velkou životní zkušeností a školou. Jsem vděčný za velmi přátelské přijetí v českém olympijském týmu,“ popisuje Oldřich Chocholáč. Svou službu ale za skončenou nepovažuje. „Je otevřená pro sportovce a jejich zázemí i po skončení her,“ připojuje.
Vesnice, která obsáhla svět
Jak konkrétně jeho služba vypadala? „Šel jsem do ní s tím, že o všech setkáních a tématech rozhovorů zachovám absolutní mlčení. Mnohá setkání však zůstanou hluboko v mém srdci a modlitbě,“ naznačuje pouze kněz.
Byl ubytován pět kilometrů od olympijské vesnice, jeho den tak většinou začínal procházkou. Pak byl k dispozici v Českém olympijském domě a bohoslužby v českém jazyce nabízel v mezináboženském centru přímo v olympijské vesnici. „Bylo zajímavé potkávat v tomto skromném centru zástupce buddhismu, hinduismu, islámu a křesťanství z různých národů světa a mluvit s nimi. To, co mnohdy ve světě nefunguje, bylo tady možné. Ostatně celá olympijská vesnice mi připomínala naplnění symbolu spojených olympijských kruhů – propojeného světa, který dokáže žít v pokoji,“ přibližuje P. Chocholáč.
Cesta za bronzem
Díky stejnému oblečení celého českého týmu ho snadno poznávali i čeští fanoušci. „Mnohá setkání byla skutečně jedinečná. Obdivoval jsem dobrodružného ducha některých lidí, kteří vyjeli do Ria zcela sami, aby podpořili naše sportovce. Potkal jsem i několik Brazilců, kteří se hlásili k českým kořenům nebo jejichž partnerem byl Čech,“ dodává kaplan.
Kromě duchovní služby si kněz našel čas i na fandění. „Nezapomenutelná byla pro mne česká bronzová cesta v tenise a zlato v judu. Ostatně díky skvělé partě judistů jsem se mohl cítit opravdu bezpečně,“ říká. Nejlépe mu bylo v olympijské vesnici, mimo ni si obavy trochu připouštěl – především v blízkosti chudinských čtvrtí, takzvaných favel.
Místní lidé, s nimiž se potkával každý den, na něj ale udělali dobrý dojem. Ocenil především velké nasazení dobrovolníků. „Často umějí jen portugalsky, ale vždycky nějak poradí. I přes vysokou cenu vstupenek dorazilo mnoho brazilských fanoušků, kteří ale někdy až příliš preferovali pouze své sportovce,“ popisuje P. Chocholáč. Jednu neděli se mu podařilo navštívit moderní katedrálu v centru Ria. „To bylo mé jediné setkání s katolickou církví v tomto městě, tedy kromě brazilského kaplana v olympijské vesnici,“ uzavírá kaplan českého týmu.
Na olympijských hrách soutěžilo přes deset tisíc atletů z 205 národů. V mezináboženském centru mělo každé náboženství svůj prostor. V křesťanském sektoru bylo možné zajít každý den na bohoslužby ve španělštině, portugalštině a angličtině. K dispozici byli i kněží mluvící italsky a francouzsky. Mezi diváky pak evangelizovalo na 200 brazilských dobrovolníků.