- Katolický týdeník

ZEMŘEL MONS. JAROSLAV POLC
Mons. Jaroslav V. Polc neměl nikdy rád, když se dělal rozruch kolem jeho osoby. Nás, kdo jsme ho tak znali, napadne, že odešel z tohoto světa tak, jak to odpovídalo jeho charakteru - nenápadně, bez velikého loučení, ale pro nás všechny překvapivě náhle - zemřel 15. ledna ve věku 74 let.Jeho osobnost byla bohatá stejně jako jeho životní cesta. Měl nejen českou krev, ale i jeho křesťanská víra prozrazovala české kořeny. Velikost Kristovu se učil znát na svědectví Václavově, Vojtěchově a Jana z Nepomuku. V dětství a mládí denně ministroval ve svatovítské katedrále u jejich hrobů. Anežce Přemyslovně jako historik připravil významným dílem její kanonizaci. V posledním desetiletí svého života se do pražské katedrály pravidelně vracel.Amerika dala mons. Polcovi úctu k lidské svobodě a schopnost nahlížet věci ve světovém nadhledu. Ve Spojených státech se narodil a později tam přijal kněžské svěcení. Největší část jeho života ale patřila Itálii, Římu především. Miloval ho. Fascinovala ho plnost počáteční víry, uchovaná v katakombách. V Římě se mons. Polc také naučil milovat církev, soucítit s ní a nezištně jí sloužit. Znal její mnohdy drsnou vnější tvář. I o ní mluvil, protože miloval pravdu. Především zkoušené církvi rád pomáhal. Vidíme ho po boku kardinála Berana, známe ho jako autora a iniciativního vydavatele náboženských knih římské Křesťanské akademie za dob totality.Ve věku, kdy již mohl přemýšlet o pokojném důchodu, přišel v duchu služby na pražskou teologickou fakultu vyučovat církevní dějiny a patrologii. Měl rád studenty, a bohoslovce zvlášť. Ukazoval jim dějiny 'zevnitř', s odpovědností teologa vysvětloval jejich duchovní příčiny a s pedagogickou živostí bavil posluchače neučebnicovými historkami, ovšem pravdivými. Drahý mons. Jaroslav Polc by mi už asi začal hrozit za to, co všechno jsem o něm napsal. Jsou to jen nesouvislé střípky. Věříme, že odešel připraven - v život věčný opravdu věřil. Doprovoďme ho také s vírou.

Snímek Jaroslav Hodík