Vydání: 2014/1 Života bído, přec tě mám rád, 1.1.2014, Autor: Alena Scheinostová

Za dětmi do Předlic, jednoho z nejpostiženějších míst sociálním vyloučením v Česku, se těsně před Vánoci vydali dobrovolníci z Ústí nad Labem a Prahy s herním a kreativním programem, muzikou a „vánočními krabicemi od bot“ – dárky, které chudým dětem připravily jiné děti v republice. „Dát někomu dárek je jednoduchý, a přitom skvělý způsob, jak vyjádřit smysl Vánoc – darovat a být obdarován,“ vystihuje iniciátor tradice krabic od bot, evangelický farář Mikuláš Vymětal.

Vybízet jednotlivce, farnosti či sbory i mateřská centra, aby jejich dětští členové připravili jednoduché dárečky pro jiné děti, jež žijí v bídě, začal farář před třemi roky – v reakci na zážitek protiromského pochodu nenávisti na severu Čech. „Tehdy jsem si dal závazek, že každé dítě, které tam na severu bylo vystaveno pochodu nenávisti, kdy se ve strachu schovávaly do skříní, dostane dárek,“ vzpomíná Vymětal. „Také proto, aby malí Romové poznali naši kulturu zase z té lepší stránky a viděli, že se umíme rozdělit o to hezké a dobré.“

Krabice s novými i použitými hračkami, knížkami, pastelkami nebo sladkostmi a oděvními doplňky (jako jsou třeba opravdu teplé rukavice) se scházejí po stovkách v kontaktních centrech evangelické i katolické církve a rovněž ve světských institucích. Dobrovolníci je pak předávají neziskovým organizacím či sociálním pracovníkům přímo v chudinských čtvrtích – a ti je rozdají konkrétním dětem. „Tyto děti obvykle žijí ve velmi vřelých rodinných vztazích, jejich rodiče si ale většinou skutečně nemohou dovolit koupit jim o Vánocích dárek,“ upozorňuje Vymětal.

DÁREK Z KOSTELA

To je též případ Předlic, jednoho z mnoha míst, kam letos shromážděné krabice od bot odputovaly. Díky nasazení dobrovolníků mohlo několik desítek dětí (jež účastníci zvali osobně a spontánně až na místě) na jedno odpoledne zapomenout na realitu, v níž žijí. S dobrovolnicí Petrou si v tamním klubu Člověka v tísni vyrobily masky a namalovaly vánoční obrázky, s dalšími mladými lidmi si zaběhaly a zasoutěžily. Navečer se pak přesunuly do místního kostela, kde se i s maminkami zapojily do improvizovaného vánočního představení. Domů se vracely každé s krásně zabalenou krabicí v náručí.

Jen v několika větách Mikuláš Vymětal návštěvníkům vysvětlil, co vlastně křesťanské Vánoce znamenají. „Při těchto akcích není na nějakou ‚nalejvárnu‘ čas,“ směje se farář. „Naším cílem nebylo předávat víru, ale tak řečeno sdílet ji skutkem. Ježíš se nenarodil jen pro křesťany, ale přišel na svět jako chudé dítě a přišel kvůli všem,“ dodává. A tyhle chudé děti zažily krásné odpoledne právě v kostele, i když uprostřed ghetta.