Jeruzalém se během prosince pomaličku ponořuje do vánoční atmosféry. Po svátku sv. Barbory palestinští křesťané začínají s úklidem a vánoční výzdobou svých domovů, ve většině domácností už je vánoční stromek. Také skauti pečlivě připravují své vystoupení, které bude doprovázet oficiální průvod v nedalekém Betlémě. Na hlavních ulicích křesťanské části Starého Města v Jeruzalémě můžeme vidět obchůdky nabízející vánoční zboží – ať už jde o umělé vánoční stromky, ozdoby nebo také figurky Santa Klause. Ano, dětem v Palestině totiž dárky nenosí Ježíšek, ale Papa Noël neboli Santa Klaus.

I skoro šestiletá Donatella mi prozradila, že se těší na vánoční besídku, protože doufá, že se tam jako každý rok objeví Papa Noël s dárky. Malá Donatella Mitry žije se svými třemi sourozenci a oběma rodiči ve skromném domku, který jim stejně jako dalším 400 rodinám bezplatně propůjčuje františkánská komunita Custodia Terra Sancta ve snaze pomoci těm nejchudším. Dívčini rodiče pracují v jednom z obchodů se suvenýry. Rodinu silně věřících palestinských křesťanů jsem navštívila s františkánským bratrem a knězem z katolické jeruzalémské farnosti P. Michelem Shawkym. Návštěva ve mně zanechala i přes jazykovou bariéru arabštiny hluboký dojem. Rodina působila tak přátelsky a pohostinně, že jsem se tam cítila jako doma. Děti spontánně tancovaly kolem vánočního stromku a zpívaly vánoční koledy, samozřejmě v arabštině, ale i v angličtině. Pro tyto děti Vánoce neznamenají jen dárky jako pro většinu evropských dětí, od malička jsou vedeny k tomu, aby pochopily pravý smysl Vánoc. Malá Donatella přiběhla s dětskou ilustrovanou Biblí a nadšeně mi ukazovala obrázek jesliček v Betlémě.

Na rozdíl od nás není v Palestině zvykem péct vánoční cukroví, ale Jovita Mitry nám nabídla čokoládové bonbony s obrázkem Santa Klause. Na Štědrý den se celá rodina vypraví k babičce a dědečkovi do Betléma na tradiční vánoční oslavy na náměstí. Žádná slavnostní večeře se nechystá, jako každý rok se u nich bude servírovat magluba – arabský pokrm z rýže, masa a zeleniny. Jako dezert vánoční koláč z ořechů a sušeného ovoce, tradiční baklava nebo zázvorové sušenky a samozřejmě čokoládové bonbony. Po večeři rodina hraje bingo.

Hlavní pozornost je však směřována k oslavám narození Spasitele. Rodina se společně modlí a zpívá koledy. Paradoxem je, že tradiční půlnoční mše v kostele sv. Kateřiny v Betlémě se zúčastnit nemohou, protože na bohoslužbu nemají vstupenku. Některým se podaří tuto mši navštívit jen několikrát za život. Každá farnost totiž obdrží pouze několik vstupenek, a každý rok tak vybírá rodiny, které mohou být přítomny uvnitř chrámu. Ostatní sledují bohoslužbu na obrazovkách před kostelem, případně v přímém přenosu v televizi. Bratr Michel k tomu dodává, že většina velkých slavností, ať už jsou to Vánoce nebo Velikonoce, je kvůli bezpečnosti striktně omezena. To jsem ostatně měla možnost zažít letos na Bílou sobotu, kdy v chrámu Božího hrobu bylo přítomno dvě stě izraelských vojáků se samopaly a dovnitř nebyl vpuštěn nikdo, kdo by nepřišel v oficiálním procesí z Custodie Terra Sancta.

Na druhé straně P. Shawky tvrdí, že rodiny stejně raději přicházejí do svých farních kostelů, protože „velké“ bohoslužby jsou slaveny v oficiálním jazyce církve, tedy v latině, jíž mladší ročníky nerozumějí. Na Boží hod vánoční se celá rodina, včetně babičky a dědečka, přesune zpátky do Jeruzaléma, což je velmi vzácný okamžik, neboť Arabové žijící na Západním břehu Jordánu mají přístup do tohoto města zakázaný – s jedinou výjimkou Vánoc a Velikonoc, kdy si mohou zažádat o speciální povolení pro vstup na území státu Izrael.

Podle místních však ani současná napjatá situace mezi Židy a Araby, případně mezi muslimy a křesťany, nemůže oslavy Vánoc ohrozit. Vánoce totiž znamenají opětovný a všemi tolik vítaný příliv turistů, z něhož profituje celá země. Na mou otázku, jestli se rodina ve svém městě cítí bezpečně a co by si přála do budoucna, se mi od paní Mitry dostalo mrazivé odpovědi: „Nemyslím si, že je tady pro nás nějaká budoucnost. Bojím se o své děti, život tady je tak těžký, jsme pod neustálým tlakem. Chtěla bych normálně žít v klidu s Izraelem, ale myslím si, že zatím to není možné.“

Nejstarší dcera Maria to chtěla zmírnit slovy: „Jsou přece Vánoce. A to musí být všichni šťastní a cítit se bezpečně, ať se kolem nás děje, co se děje. Narodil se Ježíš a my se musíme radovat.“ Při těchto slovech malý Jovani utíká do dětského pokoje a přináší mi ukázat své malinké jesličky. A tak si přejme, ať aspoň na krátký čas vládne ve Svaté, nepokoji zmítané zemi mír a klid. Vždyť za pár dní bude celým světem znít ona krásná píseň, která poprvé zněla právě v Betlémě: Gloria in excelsis Deo.