Vydání: 2007/46 Česká kina po 100 letech, 13.11.2007

Většinou jde o olejomalby, některé nenesou žádné pojmenování, zato však hýří pestrými barvami a náboženskými motivy. To jsou obrazy výtvarníka Jana Knapa, které je možné si prohlédnout až do 30. listopadu v Galerii Caesar v Olomouci.

Při prvním pohledu na obrazy zaujme barva. Pak však divák získává hlavně dojem světla, čistoty a průzračnosti. Ty jsou výsledkem jisté jednoduchosti až naivnosti. Každý obraz vypráví příběh, motivy se často opakují. Několikrát, pokaždé jinak, vidíme muzicírující andílky, v průhledech z hlavního motivu můžeme zahlédnout další příběh – pasoucího se beránka, ptáky skotačící v ptačí budce, tesaře sv. Josefa při práci, andílky pobíhající mezi stromky... Jak píše Walter Guadagnini v reprezentativním katalogu vydaném k výstavě, obrazy jsou prostoupeny pozastaveným časem, který nemá minulost ani budoucnost: „Paměť hraje u Knapa rozhodující roli. Je to paměť sahající několik století nazpět, do doby, kdy malba byla založena především na důkladné znalosti malířských prostředků, ale zároveň, a možná především, na výjimečné schopnosti přímé komunikace s publikem, která nepotřebovala žádný překlad ani rozumové uvažování. Knap ve svých plátnech nehledá silné působení svatého obrazu a zřejmě ani velkolepost oltářní výzdoby. Zajímá ho spíše důvěrnost a zvláštní bezprostřednost oltářního stupně ležícího pod velkým dílem, jeho schopnost vyprávět na omezeném prostoru příběh zásadní důležitosti, klíčový okamžik historie. A často zázrak.“
Jan Knap (1947) vystudoval architekturu na Stavební fakultě VUT v Praze, od roku 1969 žil v Brazílii, později v Německé spolkové republice. Studoval i na Akademii výtvarných umění v Düsseldorfu a teologii v Římě. Od roku 1992 žije opět v České republice. Jeho díla jsou rozeseta bezmála po celém světě, v muzeích a galeriích i v soukromých sbírkách: v Itálii a Nizozemí, v USA, Japonsku či na Islandu.
(jej)