Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference
Archivní článek

Svět je smutný a lidé zkažení. Opravdu?

16. 4. 2019

Tisk

Kniha P. Štěpána Smolena Cesta na Západ. Po stopách ochočeného Boha má v sobě dobrou míru vypravěčského talentu. To, co jí však zoufale chybí, je pozitivní pohled na svět, který je – na rozdíl od autorovy zkušenosti – daleko pestřejší a duchovnější.

Vydání: 2019/16 Radost Velké noci zrozená z bolesti, 16.4.2019, Autor: Zdeněk A. Eminger

Příloha: Perspektivy 16

Knižní tip Zdeňka A. Emingera

Autor jej ale vidí jako jednu velkou šedou skvrnu, slzavé údolí, v němž dobře už bylo a moc krásného už tu nezbývá. Ta šedá zóna – tedy Evropa – míří podle Smolena k úpadku a konci. Jeho zápisu pěší pouti na Západ – z Čech přes Německo, Lucembursko a Belgii do Francie za svatou Terezou z Lisieux – nechybí smysl pro humor a tam, kde je třeba, říká slova, která dnes znají už i děti ve školkách. Je znát jeho čtenářská průprava i důvěrný vztah k mateřskému jazyku.
Kniha se stala u nás a na Slovensku ikonou konzervativně smýšlejících katolíků, Smolen však o konzervativním křesťanství vůbec neuvažuje a nepíše. V textu nejde ani tak o obhajobu tradice jako spíš o naříkání nad tím, že křesťanství v Evropě už není, co bývalo, že velké barokní kostely jsou prázdné, ty moderní zas příliš moderní, a lidé, s nimiž se autor potkává, až na výjimky nerozumí tomu, že prý se tu vede poslední, rozhodující apokalyptická bitva o křesťanskou civilizaci a její kulturu. Nevede.
Ať už Smolen vzpomíná na Prahu, sever Čech anebo na desítky míst, kde mu bylo dáno v Evropě přespat, cítíte, že místo rozhlížení se a skutečného putování kráčí s již dávno připravenou historkou o úpadku. Lidé, s nimiž se potkává, jsou zvláštní. Asi to taky znáte: dostali jste se někdy kolem půlnoci na špinavé nádraží, a tu se kolem vás objevily ty zvláštní osudy, lidé vydědění, bolaví, osvícenci všeho druhu, vypravěči neuvěřitelných příběhů. Budete-li na tom samém nádraží druhý den ráno, potkáte zcela jinou směsici lidí, kteří spoluutvářejí veřejný prostor i duchovní podhoubí společnosti. Smolen však vidí jen ty divné, nechápající, duchovně rezignované – ať už jde o katolíky, laiky či duchovní, o protestanty, jinověrce nebo lidi bez víry. Připadáte si s ním jako pár dní po dobytí Berlína: jdete troskami a ptáte se – proč?
Jenže autor žádnými sutinami neprochází. Všude na světě najdete opuštěné kostely, oprýskané kříže, omšelá boží muka. Ale všude na světě, a zvlášť tam, kudy on putuje – v Německu, v Belgii, ve Francii – najdete tisíce příkladů duchovně probuzených lidí a komunit, kteří staví na tom, co nám zanechali předkové, a zároveň nechtějí žít v muzeu a chodit v cylindru.
V knize najdete řadu zajímavých myšlenek. Jsou to spíš drobná teologická dicta – říkejte jim třebas hlášky. Bohužel však na výrocích či hláškách nelze stavět duchovní život. Nemusíte nikam chodit, jak zjistil sám Smolen, abyste pochopili, že před sebou neutečete a že život z víry a svátostí lze žít stejně dobře v Horní Ostravici nad Lípou jako v Bronxu. Jsou však i křesťané, kteří putují, aby mohli ve skutečném i duchovním pohybu žít život, který je krásný a stojí za to ho žít.
Prizma Smolenova pohledu na svět je unavující. Je to, jako byste chodili kamarádovi za holkou, pak od něj v průjezdu dostali pár facek a nato putovali po světě a viděli ho jako šedou, bezbarvou hmotu, která čeká na osvícení. Slyšíte od autora burcující slova o rozkladu světa, o konci křesťanství. Poválečná západní Evropa je však právě díky Německu, Belgii a Francii prostorem míru a relativního blahobytu. Vedle nových forem nevíry, duchovní beznaděje a bolesti tu stále existují miliony pramenů, které vyvěrají z nového, radostnějšího pochopení Kristova vykupitelského příběhu a ze kterých jeden druhému dává pít.
Proč na některý z těchto pramenů nenarazil Štěpán Smolen, je mi záhadou. Jde „po stopách ochočeného Boha“, sám s představami a vizemi, které nemají v reálném světě východisko. Ctím autorův prožitek, jít v jeho šlépějích ale nemohu. Sázím totiž na Boha, který není černobílý. Mám rád Západ, díky němuž jsem tím, kým jsem. Křesťanem.
Štěpán Smolen: Cesta na Západ. Po stopách ochočeného Boha (Hesperion 2018)

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou