Stavba domu jako cesta k pochopení svobody

Film Dům je celovečerní prvotinou slovenské scenáristky a režisérky Zuzany Liové. Rodinné drama proti sobě staví zatvrzelého otce a jeho dospívající dceru toužící po svobodě. Jemný snímek stojí na výtečných hereckých výkonech i citlivé práci s kamerou.

Zuzana Liová za svůj scénář k filmu Dům dostala na filmovém festivalu v Cannes prestižní cenu Krisztofa Kieslowského za nejlepší středoevropský scénář již v roce 2007. Nyní vstupuje do kin i výsledek jejího letitého snažení. Miroslav Krobot se ujal role otce, jenž své rodině vládne se zádumčivou umanutostí. Není pochyb o tom, že své dvě dcery i manželku má skutečně rád. Svoji otcovskou lásku neprojevuje slovy, ale činy. Činy, které ovšem nejsou přijímány s nadšením. Otec Imrich již léta staví pro každou z dcer vlastní dům. Zatímco starší dcera se jeho plánu na společné rodinné bydlení vzepřela, vdala se a nyní se s hrdostí snaží přijímat všechny rány osudu, které schytává, studijně nadaná mladší dcera Eva má právě před maturitou a její cesta z rodinného hnízda ji právě čeká. Eviným snem je odjet do Anglie jako au-pair, i přesto však otci pomáhá s nekonečnou stavbou svého budoucího domu. Alespoň částečným únikem z nikdy nekončící dřiny jí je vztah s mladým mužem. Vztah naplněný jemností a něhou je protiváhou k tvrdosti a studenosti vztahu s otcem, jehož cesta k porozumění ženskému srdci i pochopení nutné svobody a samostatnosti svých dcer je důležitým tématem filmu.

Nadějeplný příběh

Vedle uzavřeného Miroslava Krobota dostala výrazný prostor u filmu začínající slovenská herečka Judit Bardósová. Ta svoji dospívající Evu dokázala obdařit dívčím půvabem, jemností, odhodláním i svůdným a zároveň nevinným úsměvem. Zprvu zastřená Evina křehkost dostává postupem času stále větší prostor, což je podpořeno i všímavou kamerou Jana Baseta Střítežského a Juraje Chlpíka. Jeho talent pro zachycení nálady a emocionálního rozpoložení postav vyniká především při scénách rozvíjení vztahu mezi Evou a mužem, který se z náhodného řidiče stává zdrojem podpory, ale i nutného zklamání. Intimní rodinná mozaika je doplněna postavou matky (Taťjana Medvecká), jejíž cit a porozumění pro obě zúčastněné strany je důležitým katalyzátorem na cestě k manželovu vyzrálému přijetí svobodných rozhodnutí obou svých dcer. Zuzana Liová natočila skromný film o potřebě rodinné lásky, která nesvazuje, nýbrž dává silná a bezpečná křídla do samostatného dospělého života. Snímek Dům není drsnou skicou rozpadající se rodiny (jak je známe z mnohých realistických dramat francouzské či anglické provenience), je naopak nadějeplným příběhem, který je napsán i natočen s ženskou citovostí a neskrývanou vírou v dobrou podstatu svých snad mírně zmatených hrdinů.