Vydání: 2006/33 Cesty k novému domovu, 15.8.2006

Dostali se tam všichni stejnou cestou a čekaly je tytéž zážitky – zatčení, výslechy, mučení, práce v hrůzných podmínkách, hlad, nadávky a ponižování. Patnáct kněží a řeholníků z nesčetného množství pronásledovaných za komunismu v letech 1948 – 1989 oslovil historik Vojtěch Vlček ve snaze uchovat svědectví o statečnosti zvolna odcházející generace pro paměť potomků.

V knize Kříž jsem nesl, kříž jsem snášel se setkáváme s osobnostmi mediálně známými i s těmi, o nichž víme jen málo či vůbec nic. V rozhovorech k nám promlouvají nejrůznější typy duchovních, jejichž věrnost Bohu a církvi vytvořila model společenství, na nějž můžeme být právem hrdí.
„V duchovním smyslu byly kriminály skutečně krásná doba,“ vzpomíná Oto Mádr a jeho názor sdílejí i další věznění. Stmelovalo je přátelství, vzájemná pomoc a bratrství s členy ostatních křesťanských církví; už tehdy se formovala ekumena. „Valdice pro mě byly také časem studia,“ hodnotí kartouzskou hrůzu Josef Veselý. „Přednášel nám Zvěřina, Mandl, Neuwirth... Po celách kolovaly teologické přednášky a texty psané na cigaretový papírek.“

NEDEJ SE A VYDRŽ
Další hrdina knihy, Josef Valerián, byl zatčen v souvislosti s tzv. babickými událostmi, jejichž 55. výročí si letos připomínáme. Ve valdické věznici pak brousil ve sklárně kopny v jezuitském „kombajnu“ se slovenským kardinálem Korcem. Celkem třináct ústavů, věznic a táborů prošel zase během deseti let Antonín Huvar, který pak po návratu z vězení pracoval devět let ve státním rybářství. Určitě i jemu byla určena slova, jimiž řeckokatolický biskup Pavol Gojdič povzbuzoval v Ilavě vězněného Miloslava Franka: „Bratříčku, nedej se a vydrž. Uměj se obětovat... A nezatvrdni proti těm, kteří ti ubližovali.“
Kněz František Adamec vzpomíná v knize na návštěvu u paní Hany Benešové těsně před svým zatčením. V Ruzyni pobýval s opatem Anastázem Opaskem a s komunistou Arturem Londonem; přestál mučení a dodnes denně prosí Boha o humor, protože smutku je na světě dost. Petrin Martin František Vích zažil zase při sedmiletém věznění pověstný důl Tmavák ve Rtyni v Podkrkonoší a jezuita František Lízna byl jedním z vězňů, s nimiž se Václav Havel na Borech radil o podpisu svého propuštění. Také páter Radim Hložánek vzpomíná v knize na pozdějšího prezidenta jako na charakterově pevného a v podstatných věcech neoblomného člověka.
Jiného hrdinu knihy, Václava Dvořáka, potkáte ve věznici i dnes. Do té českobudějovické dochází jako duchovní k rozhovorům a katechezi. Po sedmi letech v uranových dolech má vězňům co říct a zažil mezi nimi už i řadu konverzí. „Potřebují vědět, že na nich někomu záleží,“ říká. O svém osudu vypovídají také kněží Jan Zemánek, Karel Pilík, František Pevný nebo Stanislav Lekavý, který zažil v Uherském Hradišti vyšetřovatele Aloise Grebeníčka. Vlčkova kniha rozhovorů je cenným a záslužným dokumentem o době a lidech. Je četbou otřesnou, emotivně burcující všechno, co je v nitru člověka skryto. To nejcennější co přináší, je ale společné všem dotazovaným: děkují Bohu za zkoušky, jimiž prošli. Chápali je jako výjimečnou možnost pastorace a vzdělávání svého druhu - a obojí realizovali udivujícím způsobem. Svým mučitelům odpustili a podle svých sil se na svobodě znovu pustili do práce na vinici Páně.
Vojtěch Vlček: Kříž jsem nesl, kříž jsem snášel
(Karmelitánské nakl. 2006)
KLÁRA VESELÁ