- Katolický týdeník

Výjimečnost tohoto snímku spočívá v geniální souhře mnoha tvůrčích aspektů: precizní scénář, přesné herecké výkony, dechberoucí kamera nabízející krásné přírodní scenérie i hudba osvědčeného Philipa Glasse. Nad tím vším se kontrastně klene tragický příběh, v němž se střetává obyčejný člověk s hrůznou mašinerií lidské arogance, zášti a zloby.

Kolja bydlí v blízkosti Barentsova moře na severu Ruska se svou ženou a dospívajícím synem. Vlastní autodílnu, dům a pěkný pozemek. Žije v pěkném prostředí, jehož vzácnosti si je vědom. Bohužel pro něj si jí je vědom i starosta nedalekého města, který má s Koljovým pozemkem i domem velmi konkrétní úmysly. Kolja přes různé formy nátlaku odmítá svůj majetek prodat, a tak je otázkou, jak daleko jsou lokální mocipáni ochotni zajít ve jménu svých sobeckých cílů. A tak začíná riskantní hra, kdy sázky sahají až příliš vysoko.

OKAMŽITÁ KLASIKA

Režisér a scenárista Andrej Zvjagincev (nar. 1964) patří mezi naprostou špičku mezi ruskými filmaři, kam se zařadil hned svým prvním, silně duchovním snímkem Návrat (2003). Ani jeho další dva filmy Vyhoštění (2007) a Jelena (2011) neztratily nic z formálních i obsahových kvalit Zvjagincevova debutu. Všechny tři filmy jsou v jistém smyslu rozmáchlé portréty ruské společnosti, jsou ale také – a vlastně především – portréty současné ztrápené lidské duše. A přesně totéž lze říci i o čtvrtém Zvjagincevově snímku Leviatan (2014), který se setkal s takovým nadšením diváků i kritiky, že jej mnozí označují za „okamžitou klasiku“.

Zvjagincev na ploše téměř dvou a půl hodiny představuje spletitou fresku ruské společnosti, kde má poslední slovo vždy ten, jenž má zastání na vyšších místech – a to politických i církevních. Na festivalu v Cannes získal Leviatan cenu za scénář a možná trochu paradoxně bude právě snímek o všudypřítomné ruské korupci reprezentovat Rusko také v boji o Oscara za nejlepší zahraniční film.