Vydání: 2016/23 Češi putovali za Božím milosrdenstvím, 31.5.2016, Autor: Václav Sokol

Příloha: Perspektivy 23

Středoevropská společnost a její umění trpěly počátkem 14. století chudobou a neuspořádanými poměry. V době Karlova panování sem začaly pronikat životodárné podněty ze západu, které ale nezastínily osobitost místních umělců a řemeslníků. Na výstavě ve Valdštejnské jízdárně k tomu nalezneme mnoho dokladů. Krásné madony, kterými expozice začíná, jsou už vrcholná díla: před Zbraslavskou madonou v zelené, modré a zlaté divák vzpomene na brněnskou červenozlatou Madonu z Veveří. Z Janova zapůjčili část mramorového náhrobku Markéty Brabantské (1313), v němž se autor Giovanni Pisano už dotýká renesance. Noblesa dřevěné madony z Rouchovan podobně jako pozdější deska vyšebrodského Ukřižování prozrazují vliv francouzských dílen.
Na výstavu se vrátili naši „vyslanci“ z Ameriky: tzv. desky Morganovy (dva malé obrázky neuvěřitelné jemnosti ze 14. století) z galerie v New Yorku a košátecká Smrt Panny Marie ze stejné doby, podobná tvorbě Mistra vyšebrodského, z Bostonu. Řada významných exponátů je z Norimberka, např. z kostela svaté Marty pochází veliké barevné okno rodiny Grossovy. Do Valdštejnské jízdárny se vešlo téměř 170 nádherných objektů: tkané textilie, nádoby z ametystu a sardonyxu, nikdy nevídané iluminované rukopisy z velkých evropských knihoven, listiny s pečetěmi, koruna římského krále Karla IV. z Cách, sochy, obrazy i řemeslná díla. Výstava je doprovázena informacemi o Karlově době a citáty z textů vladařových současníků.
Veřejné a soukromé bylo u Karla IV. v rovnováze, někdy bouřlivě vychylované, ale vždy znovu hledané i nalézané. Na hradě v lesích u Berouna vcházel do posvátných prostor své klenotnice naplněných uměním, drahokamy a svatými ostatky a nechával za sebou ruch i konflikty světa. Do malé kaple sv. Kateřiny vstupoval k modlitbě bosý. O povaze Karlových modliteb a jeho soukromí se můžeme domýšlet z dochovaných dopisů a z vlastního životopisu.
Roku 1354 napsal z Trevíru: „Svatý Duch setřel z našeho oka všechny slzy a proměnil náš smutek v radost, neboť jsme tam viděli tolik relikvií svatých.“ Relikvie byly všude obklopeny uměním, podporovaly legitimitu vládců a zájmem krále Karla bylo je získávat. Také pro ně budoval Karlštejn. „Povšimli jsme si umělecké a slavnostní výmalby naší královské kaple na Karlštejně, kterou věrný a nám milý Mistr Theodorik, náš malíř a služebník, s takovým nadáním a uměním vyzdobil ke cti všemohoucího Boha a ke slávě naší královské důstojnosti.“ Císař ale rozlišoval a nesouhlas dovedl dát najevo. Jiný dvorní malíř Konrád ze Štrasburku si stěžoval tamější městské radě: „Popadl mě za vlasy, zatlačil až k oknu a škaredě mne zmlátil.“
Králova úcta k ostatkům svatých
Císařovy cesty vedly přes Německo do Itálie a Francie, poslední z nich pak do Paříže. Mezi státnickými jednáními zde nemohl nenavštívit královskou kapli Sainte-Chapelle. Roku 1378 návštěvu popisují Velké kroniky Francie: „Když francouzský král otevřel svatou skříň, řečený císař sňal klobouk, sepjal ruce a jako v slzách se tam dlouze a velice pobožně modlil. Pak se dal zdvihnout a přiblížit (ke skříni), aby políbil svaté ostatky.“
Po skončení pražské výstavy, na níž se vedle Národní galerie podílejí i některé německé kulturní instituce, se expozice přesune do národního muzea v Norimberku, kde bude k vidění od 20. října 2016 až do 5. března 2017.

Císař Karel IV. 1316–2016
Valdštejnská jízdárna v Praze, do 25. září 2016