Vydání: 2006/12 Jaká jsou naše setkání s Biblí?, 20.3.2006, Autor: Zora Freiová

Tomu, kdo má rád romantiku, 19. století a anglickou literaturu, by nemělo ujít filmové zpracování románu Jane Austenové Pýcha a předsudek. Příběh nás zavede do prostředí anglického venkova, do rodiny Bennetových. Život paní Bennetové (Brenda Blethynová) se točí kolem jediného cíle: šikovně provdat všech pět dcer. V každém nezadaném muži spatřuje potenciálního nápadníka, a tak je nabíledni, že když si blízké sídlo Netherfield pronajme svobodný pan Bingley, paní Bennetová zaplesá. Poněkud méně nadšen je pan Bennet (skvělý Donald Sutherland): životem v domácnosti plné žen je značně vyčerpán a touží po troše klidu.

Události se začínají vyvíjet příznivě: rodina se na plese seznámí s panem Bingleym, kterému se zalíbí nejstarší z dcer, Jane, a ta jeho náklonnost opětuje. Zároveň je tu ale navázán i jiný vztah: přítel pana Bingleyho, zamračený, rezervovaný a povýšeně působící pan Darcy (Matthew McFayden), se nepříliš lichotivě vyjádří o jiné ze sester – o Elizabeth (Keira Knightley), ale zároveň ji proti své vůli začne i obdivovat. Elizabeth je bystrá, vtipná a má neobyčejnou schopnost vlastního úsudku. Pan Darcy jí částečně imponuje, na druhé straně mu má za zlé jeho pýchu a necitlivost, s jakou se vložil do vztahu pana Bingleyho a Jane... Peripetie jejich sbližování sledujeme se zatajeným dechem až do konce filmu a přitom poznáváme, že s pýchou a předsudky to nemusí být tak jednoznačné, jak se na první pohled zdá.

Režisér Joe Wright se úspěšně zhostil nesnadného úkolu: zůstal věrný předloze (sama Jane Austenová by film jistě zhlédla s uspokojením) a současně vytvořil svébytné dílo, které dýchá životem a oslovuje současného diváka. Výrazný podíl na tom mají vynikající herecké výkony. Na rozdíl od strnulé americké adaptace Rozumu a citu, kterou jsme nedávno mohli sledovat v televizi, se ve Wrightově filmu setkáváme s přesvědčivými postavami z masa a krve. Dojem svěžesti a opravdovosti umocňuje výborná kamera a práce s detailem – v domácnosti Bennetových se povaluje šatstvo (mimochodem – herci se na dobu natáčení do filmového Longbournu skutečně nastěhovali), po dvoře se procházejí zablácené slepice a muzikanti na bále rozhodně nejsou žádní virtuosové.

Vedle zdařilých kostýmů potěší oko diváka také exteriéry, zejména stylová sídla se zahradami a parky. Zajímavý je i fakt, že řada replik odpovídá předloze doslova. K působivosti filmu nemalým dílem přispívá také hudba Daria Marianelliho.

Přestože v díle Austenové nenajdeme hlubší duchovní dimenzi, samotná výpověď o ryzím citu, který člověka přetváří a činí lepším, je v dnešní době a záplavě akčních filmů něčím výjimečným: balzámem a povzbuzením. Film hrají v českých kinech již od ledna, a tak by potenciální divák neměl dlouho váhat.

Hodnocení: *****