- Katolický týdeník

Michaela Freiová, redaktorka Res Claritatis
Dávám přednost člověku, který se v prezidentské funkci víceméně osvědčil, před mužem, který se k nám snesl bez předchozí politické činnosti. Dávám přednost kandidátovi, jehož názory (s nimiž často nesouhlasím) jsou obecně známé a jednoznačně formulované, před kandidátem, který se vyjadřuje nejasně nebo svá stanoviska mění (zde mám na mysli zejména Švejnarův postoj k eutanazii). Kromě toho mi na profesoru Švejnarovi vadí nepravdivá, účelová tvrzení, počínaje jeho účastí v údajné komisi pro udělování Nobelovy ceny a konče tím, že nám svou manželku prezentuje jako paní Švejnarovou-Terrellovou, i když ona sama takové jméno nepoužívá. Hlavním důvodem je ale to, že se naše země ocitá pod stále většími tlaky (ruské výhrůžky spojené s možným umístěním radaru), a proto chci mít jako prezidenta člověka, který je s touto zemí osobně svázán: vychoval zde své syny a budou zde vyrůstat jeho vnoučata.

Max Kašparů, stálý jáhen, psychiatr
Názorová tvář Václava Klause je nám známá, Jan Švejnar je pro nás občany trochu mužem s nejasnou konturou. Přesto bych vsadil 51:49 pro Jana Švejnara. Kultura politického klimatu v této zemi volá po nutné změně. V případě volby Václava Klause k tomu nedojde. Směrovky Jana Švejnara jsou zatím jednoznačnější. Václav Klaus je jednou silně pobouřen aktem zasvěcením národa na Velehradě, podruhé přirovná křesťany k turistům (ani neví, jakou řekl pravdu, protože lid Boží je vskutku lidem putujícím) a potřetí je zde ostentativní vlídnost k církvi. Jan Švejnar je člověkem, který také občas něco neví nebo nezná, Václavu Klausovi se to, dle mého názoru, ještě nikdy v životě nestalo. Jako obyčejnému, chybujícímu a nedokonalému člověku jsou mi milejší lidé podobné krevní skupiny. Proto ona dvě procenta na Švejnarovu stranu.

P. Ctirad Václav Pospíšil, teolog
Při hledání odpovědi bychom se měli oprostit od emocí. Slabiny a slabůstky prezidenta Václava Klause dobře známe, víme ale také, že své názory nemění podle momentální situace a že jako politický partner je čitelný a předvídatelný. Naproti tomu Jan Švejnar je pro mne politicky velkou neznámou, neboť zatím kromě obecných volebních floskulí neřekl nic konkrétního. Problematiku jeho dvojího občanství bych rozhodně nebagatelizoval. Kdo by si nepřál zlepšení, máme ale reálné záruky, že to „mnohoslibně“ nové ve skutečnosti nebude podstatně horší?

P. Jiří Kašný, děkan teologické fakulty
Oba jsou to kompetentní kandidáti na prezidenta - velmi vzdělaní, mají zkušenost s manažerskou prací, dlouhodobě se zajímají o politiku a angažují se ve veřejných věcech. Václav Klaus je známý a sotva si umím představit, že by mohl přinést něco nového sobě i druhým. Ještě jedno období by se snažil být uznávaným a ctěným prezidentem. Profesor Švejnar by spolu s politiky a občany pracoval na růstu důvěry v demokratický systém a demokratické instituce. Věnoval by se naplno prezidentskému úřadu, ale jeho život by nebyl závislý jen na úspěchu v roli prezidenta, žil by dál svůj život, byl hrdý na svoji rodinu, na svoje kořeny a celou svou životní historii, na svoje přátele. Přál bych naší zemi v prezidentském úřadu Jana Švejnara. Přeji našim poslancům a senátorům šťastnou ruku při volbě.

K TÉMATU MŮŽETE DISKUTOVAT ZDE