Kněz zpovídá česky, polsky i německy

Duchovní správce hronovské farnosti P. Jaroslav Jirásek se stará o tři farnosti – mají mnoho společného, ale každá z nich je něčím specifická. Pojďme se na ně podívat blíž.

Samotná farnost Hronov není věkovým průměrem svých členů nijak stará, bylo tu poměrně dost křtin, probíhají přípravy na biřmování. V neděli bývá v kostele na tři sta lidí. Je tu aktivní kroužek tzv. Termitů – mladých táborníků, kteří pořádají tradiční letní tábor. Konají se tu duchovní obnovy, redemptoristé tu měli své misie, schází se tu modlitební společenství matek. Kněz se také snaží o duchovní vzdělávání dospělých, pravidelně pořádá tzv. Hovory o víře. Každý měsíc posílá e-mailem zájemcům promluvy, které zazněly v kostele. Farníci jezdí na poutě i do poměrně netypických poutních míst, jako je Praha či Brno. Věřící – i z dalších českých farností v okolí – chodí v květnu na tradiční pěší pouť do polských Vambeřic. „Přímý vliv Polska bych tu ale neviděl. Jen pár lidí s polskými kořeny se sem přiženilo. Po válce sem ale přišlo hodně kladských Němců, kteří byli vyhnáni z polského pohraničí. Dnes už to tak výrazné není, dřív tvořili v kostele velkou část osazenstva. Nejstarší lidé ještě pořád mluví německy a jsou zvyklí německy se zpovídat – snažím se jim v tom vyjít vstříc. I polštinu občas ve zpovědnici použiju,“ říká pater Jirásek. Na hronovské faře žije také emeritní farář P. Ladislav Šidák. V Hronově v aktivní duchovní službě působil skoro čtvrt století. Jeho nástupce, který si pochvaluje, že se od starého kněze spoustu věcí naučil, je tu šest roků. Stárkov leží v bývalých Sudetech – a to je dodnes patrné, i když obec leží jen nějakých osm kilometrů od Hronova. Oblast se v minulosti výrazně vylidnila, lidé tu nemají práci a do kostela jich přijde jen pár. Přitom Stárkov bylo v minulosti významné město, zajímavou práci nabízely zdejší doly. Opravy zdejšího kostela sv. Josefa jsou vyčíslené na 10 milionů korun, ty bude třeba v budoucnosti někde sehnat. Kostel sám na kopečku nad městem, a tím pádem trochu stranou, byl už několikrát vykraden. „Už tam není co vzít,“ říká hořce kněz. V neděli se v chrámu sejde kolem dvaceti lidí, vesměs starších – dětem a vnukům se tu víra předat nepodařila. V létě sem zajíždějí turisti a chalupáři, a tak se počet návštěvníků kostela mírně zvýši. Zdejší fara byla už před lety prodaná – slouží právě jako víkendová chalupa.