Vydání: 2013/25 Dál vládnout versus předčasné volby, 19.6.2013, Autor: Jiří Prinz

Nejen solidární a štědří dokážou být Češi v případě potřeby. Umí také přiložit ruku k dílu. Dokazují to příklady mnoha dobrovolníků, kteří v těchto dnech pomáhají v místech postižených nedávnou povodní.

„Dobrovolnictví oslovuje převážně lidi mladšího věku a aktivuje se především při krizových nebo jinak emočně vypjatých situacích,“ charakterizuje dobrovolnickou službu Pavel Šimek z Arcidiecézní charity Praha. Podle jeho slov je hlavním motivem dobrovolníků ochota pomáhat. „Vždy je to především ochota pomoci v oblasti, kde běžně nepracuji, ale kterou zvládnu. Z toho však vyplývá jedna důležitá skutečnost: i dobrovolnickou práci je třeba ‚hlídat‘, aby totiž ten, kdo se hlásí s nabídkou pomoci, na to také měl a nenadělal třeba více škody než užitku,“ upozorňuje.

Jeho slova potvrzuje i osmatřicetiletá dobrovolnice Terezie Fojtíková z Uherského Brodu. V pomoci druhým vidí náplň svého života, a kdykoli je zapotřebí, je připravena přiložit ruku k dílu. Při povodních však až do letošního června ještě nepomáhala. „Tyto povodně pro mě znamenaly výzvu. Šla jsem do toho s obavami a také s určitou nervozitou, jestli vůbec budu něco platná,“ líčí své čerstvě nabyté zkušenosti Terezie Fojtíková a dodává: „Vyjeli jsme do jižních Čech. Byli jsme v Bechyni, Protivíně a Putimi a všude jsem viděla spoušť a zkázu. Bylo to hrozné.“

Nejtěžší prý bylo získat si důvěru lidí. Komu se to podařilo, odjížděl nakonec sám vnitřně obohacen. „Ti lidé si potřebovali především popovídat. Pro mě osobně bylo přitom jedním z nejsilnějších zážitků setkání s osmdesátiletou paní, která už byla vyplavena potřetí. Byla hrozně smutná. Říkala, že už na ni děti tlačí, aby šla do domova důchodců. Snažila jsem se být empatická a díky tomu se mi nakonec otevřela. Vzpomínala na hezké chvíle ve svém životě, vyplakala se a nakonec se znovu naučila dívat se na svět trochu optimističtěji. Pro mě osobně to byl nezapomenutelný zážitek.“