Vydání: 2011/30 Ďábel v pohádkách, 20.7.2011, Autor: Štěpán Havlíček

Lidé v lavicích povstávají a průvod kněží a ministrantů přichází k oltáři. Kráčí kolem rakve, kterou zdobí desítky věnců a kytic. Jejich dárci jsou jednotlivci, firmy i státní instituce. Ve shromáždění vidíme i představitele české kultury a politiky v čele s prezidentem Václavem Klausem.

Zádušní mši za světově proslulého houslového virtuóza Josefa Suka na pražském Vyšehradě slouží kardinál Miloslav Vlk. K zemřelému měl blízký vztah – pravidelně se účastnil Sukových koncertů a patří k obdivovatelům hudby Antonína Dvořáka, jehož byl Josef Suk pravnukem, ale také vynikajícím interpretem. Kardinál také jeho slavné předky – Josefa Suka staršího a Antonína Dvořáka – ve své promluvě připomíná. „Zdá se mi, že se v něm obě generace jakoby setkávají, a to nejenom umělecky, ale také duchovně, protože tito jeho předchůdci byli hluboce duchovní lidé. Tohle všechno určitě ovlivnilo jeho duši. Byl takový šlechtický typ, s opravdu laskavým vztahem k druhým lidem. Když jsem býval na jeho koncertech, viděl jsem, že tyto hodnoty z něho přímo září,“ říká kardinál a připomíná vánoční koncerty, na které ho hudebník zval do zámku ve středočeském Štiříně. „Když jsem tak mistra při těchto koncertech pozoroval, byl jsem hluboce přesvědčen, že hraje k narozeninám malému Ježíšovi.“ Po skončení bohoslužby byla rakev s ostatky zesnulého přenesena na vyšehradský hřbitov. Splnilo se tak Sukovo přání, aby jeho tělo spočinulo vedle hrobu Josefa Slavíka, jednoho z předních houslistů 19. století. Hrob Josefa Suka zdobí reliéf představující ve stylizované podobě housle a z nich vystupující kříž. „To, co nad rakví a nad celým rozloučením zářilo, byla naděje. Naděje, že vstaneme z mrtvých. Všichni mocní i bezmocní musejí bez rozdílu odejít, ale to, co nás zachraňuje, je naděje ve zmrtvýchvstalého Pána, který nám otevřel cestu za hranici smrti – cestu k věčnému životu,“ uzavírá kardinál Vlk.