Vydání: 2017/32 Kříž nad spáleništěm, symbol naděje, 8.8.2017, Autor: Jiří Prinz

Valdičtí odsouzení kardinálu Dukovi jako bývalému politickému vězni pozorně naslouchali. Snímek archiv věznice
„Pan kardinál se dokonce zúčastnil i hudební zkoušky místní vězeňské skupiny, která zazpívala píseň z vlastního repertoáru,“ říká valdický vězeňský kaplan Pavel Zvolánek. Uvedl také, že kardinál Duka povzbudil odsouzené vězně několika biblickými příběhy, v nichž Bůh odpouští zlé jednání těm, kdo litují svých činů a chtějí se změnit. „Odsouzení se pana kardinála ptali na nejrůznější věci: zda někdy pochyboval o své víře, kdy poprvé otevřel Bibli, co pro něj tato kniha znamená nebo jak se volí papež,“ popisuje setkání Pavel Zvolánek. Atmosféra byla podle něj velmi otevřená. „Díky svým vlastním zkušenostem s vězněním působil pan kardinál naprosto autenticky a odsouzení proto se zájmem naslouchali jeho vyprávění; zvláště o tom, jak se v době svého pobytu ve věznici setkával s Václavem Havlem,“ upřesňuje kaplan.
A jaký je podle kardinála Dominika Duky rozdíl v dnešních životních podmínkách vězňů oproti době, kdy byl vězněn on sám? „Valdická věznice je spojena se jmény kardinála Trochty, biskupa Otčenáška, opata Tajovského, Oto Mádra, Josefa Zvěřiny. Ty zdi hovoří samy za sebe. Současní vězni neznají podmínky věznic padesátých let, nikdo z nich není podrobován procedurám, kterými procházeli tito lidé. Naše cely také vypadaly jinak. V době komunismu v této věznici bylo 4000 vězňů, dnes jich je tam 1200,“ vysvětluje kardinál, který se na závěr své návštěvy Valdic s vězni pomodlil Otčenáš.