Jsme zodpovědni za náš dům v kosmu

Od začátku září běží v televizi Noe nový cyklus Náš dům v kosmu zabývající se ekologickými a bioetickými otázkami. Celkem 40 dílů, které můžete vidět v premiéře každou neděli večer od 20 hodin a poté ještě v několika reprízách, se zabývá etikou ochrany přírody, vztahem víry a vědy či otázkami spojenými s počátkem i koncem lidského života. Autorem a průvodcem pořadu je kněz, přírodověc, pedagog a autor řady knih Marek Orko Vácha.

Jak se zrodil nápad takového cyklu a co je jeho smyslem?

Nápad není můj, byl jsem k jeho realizaci pouze vyzván. Fakt, na který nejsem nijak hrdý, ale který s tím souvisí, je, že týdně dostávám několik žádostí, abych přijel s přednáškou do různých farností, katolických i nekatolických, škol církevních i necírkevních, středních i vysokých na různých místech Čech a Slovenska. Tento zájem mnohonásobně převyšuje mé časové možnosti. Zájem o tuto tematiku tedy pravděpodobně je.

Bioetická témata jsou pro křesťana živá, ale proč by se měl zajímat zvlášť o ekologii? V dnešní době je přece tolik společenských problémů.

Společenských problémů tu bezpochyby mnoho je a bude, sám zakladatel křesťanství upozorňuje, že chudé budeme mít s sebou vždycky. Vedle bezmocných, diskvalifikovaných či trpícících se ale v posledních několika desítkách let ukázala zcela nová skupina potřebných, kteří rovněž nejsou sto své zájmy artikulovat a které trefně nazýváme „němé tváře“. V křesťanské perspektivě je na jedné straně člověk kvalitativně více než zvíře, na straně druhé ovšem zvíře není věc, se kterou si můžeme dělat, co se nám zlíbí. Vedle starosti o nemocné a chudé, která bude vždy křesťanskou prioritou, je souběžná starost o organismy a krajinu, v níž žijí, důležitým momentem křesťanské etiky. Svatý František z Assisi, nikoli nevýznamný světec, zvířata případně nazývá „malí bratři“. Celou Zemi, oikos, dům, ve kterém žijeme, máme ve správě a jsme za něj odpovědni.

Měla by tedy církev nabádat k ekologickému myšlení? A jak, aby to nebyly jen fráze?

Samozřejmě, že měla! Velmi jednoduše – začít se o věci zajímat a studovat je, abychom se dostali do hloubky a mohli začít věci promýšlet. V křesťanství vnímám velmi velký a nevyužitý potenciál pro „ekologické myšlení“. Tím, že křesťanství je nadčasové, tím, že na rozdíl od politiky myslí v horizontu stovek let, tím, že zdůrazňuje, že štěstí nám nepřinese hromadění majetku, nýbrž určitá nezávislost na něm, nebo myšlenkou, že Země je Božím darem, za jejíž stav se jednou budeme Bohu odpovídat. A také tím, že na rozdíl od mnoha současných směrů zdůrazňuje nikoli práva, nýbrž odpovědnost.

Když se dívám na názvy jednotlivých dílů, říkám si, že některé mohou vzbudit docela rozruch…

Ale proč by měly?! Považuji se za velmi konzervativního katolíka a mám za to, že seriál snad ani nepřinese nějakou novou pravdu, která by předtím nebyla známa, jako spíše to, že se známé věci určitým způsobem utřídí a dají do souvislostí.