- Katolický týdeník

Sotva lze lépe demonstrovat, jak se katolická církev nasazuje ve prospěch smíření mezi sousedními evropskými národy, než na příkladu německo-polských vztahů. Ne náhodou poslední dva papežové pocházejí právě odsud. Biskupové obou zemí vydali společné prohlášení už na 2. vatikánském koncilu a od té doby se jejich spolupráce rozvíjí. Naposledy je přivedla dohromady dvě letošní listopadová výročí.

Koncem minulého týdne to bylo 65. výročí popravy tří německých katolických kněží ve Štětíně: Herberta Simoleita, Carla Lamperta a Friedricha Lorenze. Ti byli 13. listopadu 1944 odsouzeni na smrt, neboť se v tomto centru Pomořanska zastávali nuceně nasazených Poláků. A krátce předtím si zase v hlavním městě Německa biskupové obou těchto národů připomněli výročí pádu berlínské zdi a podíl Jana Pavla II. na jejím odstranění.

NEPROPÁSNOUT ŠANCI

„Jan Pavel II. rozkřesal jiskru naděje a to v důsledcích vedlo k odstranění zdí a hranic,“ podtrhl na společné mši v berlínské katedrále sv. Hedviky polský arcibiskup Andrzej Dziega ze Štětína-Kamien. Pád berlínské zdi podle něj patří k událostem, které „vždy zůstanou živé“. Právě to teprve umožnilo jednotu mezi Němci a Poláky, kteří byli do té doby rozděleni velkým utrpením způsobeným druhou světovou válkou a jejími následky. „Otevřete dveře Kristu! – touto výzvou, která měla zcela nečekané politické důsledky, zahájil Jan Pavel II. svůj pontifikát,“ nechal se při této příležitosti slyšet tamní arcibiskup kardinál Georg Sterzinsky. „Jan Pavel II., stejně jako sovětský státník Michail Gorbačov, vyvolal v bývalé NDR nespoutanou touhu po svobodě,“ zdůraznil. Nebylo to podle něj žádné „šílenství“, jak se to dnes občas nazývá, ale „div, jakkoli s tím bylo spojeno mnoho lidského úsilí“. Poslední společné prohlášení, které vydali biskupové Polska a Německa, bylo zveřejněno před třemi měsíci a týkalo se 70. výročí začátku druhé světové války (německé invaze do Polska). Ačkoli šlo o historický podnět, pastýři z obou břehů řeky Odry vyzvali obyvatele svých zemí, aby více než do minulosti hleděli do budoucnosti a nepropásli šanci vytvořit ve vzájemných vztazích něco nového.