Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference
Archivní článek

Zemřel biskup Jiří Paďour

15. 12. 2015

Tisk

„Nastoupil na svou adventní cestu.“ Tento obrat použilo hned několik lidí, kteří zblízka sledovali odchod emeritního biskupa Jiřího Paďoura z tohoto světa. Zemřel v pátek 11. prosince. Poslední rozloučení se koná v sobotu 19. prosince v 10 hodin v českobudějovické katedrále sv. Mikuláše.

Vydání: 2015/51 Ejhle, Hospodin přijde!, 15.12.2015, Autor: Tomáš Kutil


Kvůli svému zdravotnímu stavu opustil funkci sídelního biskupa před více než rokem – na jaře 2014. Od té doby žil spíše v ústraní. Při osobních setkáních působil uvolněně, radostně. Jeho blízcí se shodují, že odchod z náročné služby zase trochu obnovil jeho síly.
Radikální změna přišla až nyní koncem listopadu, kdy se jeho zdravotní stav prudce zhoršil. Nejprve byl hospitalizován v českobudějovické nemocnici, několik posledních dnů pak strávil v prachatickém hospici. „Pět dní před skonem otce biskupa jsem mu telefonoval a nabídl pomoc. S vděkem ji přijal a o dva dny později už byl u nás. Klidný, smířený, vděčný. Jsem rád, že jsem s ním v jeho posledních chvílích mohl být,“ ohlíží se ředitel prachatického hospice Robert Huneš a připomíná, že to byl právě biskup Paďour, kdo hospic žehnal a navštěvoval v něm nemocné, byť projektu zpočátku příliš nevěřil.
„Otec biskup měl někdy prudší letoru. Budil respekt, snad i více. Jak těžká pro něj asi musela být biskupská služba, zvláště ve spojení s nemocemi… Narážím na skutečnost, když poté, co opustil úřad sídelního biskupa, rozkvetl do nebývalé krásy – oplýval úsměvem, sršel humorem a vlídností. Nezapomenu na jeho šibalské oči a cukající koutky úst, když musel držet dekorum tam, kde se mu chtělo smát,“ líčí Huneš.
Mnoho lidí se za biskupa Paďoura v posledních dnech modlilo. Například v kapucínském klášteře v Sušici, kam velmi rád dojížděl, nebo u sv. Markéty v Praze-Břevnově. Do poslední chvíle ho pak navštěvovali jeho nejbližší, například bývalý generální vikář Mons. Adolf Pintíř nebo pomocný biskup Pavel Posád. „V posledních dnech a hodinách velmi trpěl, měl značné bolesti, které se zde v hospici samozřejmě snažili tišit a léčit. Tři dny před smrtí mi řekl, že přes tyto bolesti má hluboký, až nebeský pokoj, který není z tohoto světa, ale ze světa, do něhož míří,“ sdělil Pavel Posád.
Vyrovnání se se smrtí bylo patrné už v rozhovoru, který Jiří Paďour poskytl KT jen pár hodin po své abdikaci: „Svůj život se snažím neustále dávat Pánu Bohu. Dovedu si dokonce představit, že bych dnes zemřel. Včera jsem byl u svaté zpovědi a myslím, že jsem připraven na vstup do Boží společnosti. Těším se na smrt – ne nějak patologicky, ale vnímám ji jako logické vyústění svého života. Nevíme, kdy a jak, ale je potřeba zemřít dobře a zbožně.“ Dodal, že mu vždy byla oporou františkánská spiritualita a že se mohl spolehnout na Boží působení. „Zažil jsem mnoho ústrků a zjistil jsem, že když mám ruce prázdné, Bůh je naplní. Nikdy jsem neměl starost o to, co mám dělat, jak se živit,“ svěřil se KT.
Na smrt spolubratra rychle zareagovali i oba čeští kardinálové. Dominik Duka si všiml, že biskup Jiří Paďour zemřel ve výroční den tzv. Číhošťského zázraku. „Osobní i kněžský život biskupa Jiřího Paďoura je svědectvím o věrnosti rodné zemi a církvi, které zasvětil celý svůj život,“ napsal kardinál Duka.
Podle kardinála Miloslava Vlka byl biskup Paďour jedním z těch, kdo byli pro komunistický režim málo snesitelní, neboť nebyl ochotný mlčky snášet režimní metody jednání s církví. Jeho kněžské povolání se podle kardinála Vlka nezrodilo doma v rodině, v církevní instituci, ani v divadle, kde pracoval. „Jeho citlivé, duchovně zaměřené nitro hledalo něco hlubšího, něco vyššího. V době tohoto intenzivního hledání navštívil polskou Osvětim a tato návštěva na něj hluboce zapůsobila. Rozhodl se pro Krista a pro evangelium. Přijal ho jako základní orientaci svého života,“ připojuje kardinál Vlk.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou