Vydání: 2009/16 Jak čelit obezitě dětí, 15.4.2009

Na muže oblečené v hnědém hábitu s kapucí a škapulířem dnes v Čechách příliš často nenarazíte. A není divu, nejsou jich tu u nás ani dvě desítky. Častěji byste je mohli potkat nedaleko hlavního náměstí ve Slaném, kde má řád bosých karmelitánů od roku 1996 svou ,základnu‘.

Je všední dopoledne a v chodbách kláštera vládne úplné ticho. Tuto část dne tráví zdejší bratři prací – nejlépe v tichu a samotě. „Tu vyvažují společně trávené rekreace: dvě hodiny denně, které komunita tráví spolu,“ přibližuje její fungování zdejší převor Vojtěch Kohut. Pravidelné chvíle společně tráveného času a modlitby vnesla do řádu jeho reformátorka sv. Terezie z Avily. Podle zdejšího převora se právě při rekreacích nejlépe pozná, jak je komunita stmelená a jaké jsou mezi bratry vztahy.

Základna bosých karmelitánů

Vzhledem k tomu, že ve zdejším klášteře probíhá formace nových členů řádu, žijí zde vedle postulantů (čekatelů na noviciát) také studenti, kteří se po noviciátu většinou studiem teologie připravují na kněžství. „Noviciát máme v Itálii na jedné samotě v horách. Výhodou je, že se tam každý naučí italsky,“ vysvětluje převor. Po noviciátu skládají bratři dočasné sliby, které se opakují během studií každý rok až do slibů slavných. Dočasné sliby je možné uzavírat i na více let, ale karmelitánům připadá lepší, když jsou pouze roční. V případě, že se někdo rozhodne řád opustit, nemusí na to čekat i několik let. Bosí karmelitáni nejsou jen kontemplativním řádem, ale jsou otevřeni i veřejnosti, pro niž připravují řadu aktivit. „Nabízíme víkendové obnovy, ale také šestidenní kurzy karmelitánské modlitby, v nichž nabízíme možnost zakusit náš způsob života,“ vysvětluje P. Kohut. Komunita též umožňuje (spíše zájemcům z řad mužů) strávit s bratry v klášteře několik dní v tichu a modlitbě.

Každý dělá, co umí

Za klášterem je rozlehlá zahrada. Je to pěkný kus přírody, o který zdejší komunita pečuje společnými silami. Dokonce zde chovají i slepice. Každý z bratří přiloží ruku k dílu, jak umí – někdo v zahradě vybuduje jezírko, jiný postaví ve svahu schody, další zas píše odborné teologické články. „Pokud má některý z nás osobní dar, pak je dobré jej využít – a my mu v tom nebráníme. Otec Petr Glogar například pracuje ve slánské křesťanské psychologické poradně jako psychoterapeut, já zase vyučuji na fakultě,“ říká převor. Na dvorku před klášterem jsou upravené záhony se zabudovaným zavlažováním. To sem karmelitánům nainstalovali dobrodinci podnikající v oboru. Na otázku, z čeho vlastně tak velký klášter žije, odpovídá převor jednoduše: „Běžný provoz pokryjí příjmy z programů pro veřejnost. S většími výdaji, jakými je například rekonstrukce kláštera, nám pomáhají i další konventy bosých karmelitánů, které jsou na tom v této chvíli lépe než my.“

Důležitý je i selský rozum

A jaké předpoklady by měl splňovat muž, který by chtěl řady zdejších řeholníků rozšířit? Podle převora je důležitá emoční vyváženost, ale také schopnost sociální komunikace. Kdyby byl vstup do kláštera únikem před lidmi, pak by nebyl tou pravou volbou. A v neposlední řadě je důležitá křesťanská připravenost: „Například člověku, který má jen rok po křtu, určitě doporučíme, aby se svým rozhodnutím ještě několik let počkal,“ prozrazuje převor. Při rozhodování, zda čekatele do komunity přijmou, se karmelitáni nechávají vést i radou sv. Terezie z Avily, že by dotyčný měl mít zdravý úsudek neboli selský rozum. „Za ruku ho tady nikdo vodit nebude,“ dodává převor kláštera.