Své utrpení otec obětoval za mé kněžství

Otce a syna kromě stejného jména spojila i stejná služba – oba se stali jáhny. Otec byl dokonce historicky prvním jáhnem romského původu v České republice, syn VOJTĚCH VÁGAI ml. míří ke kněžství. Před dvěma lety ale otce postihl vážný úraz. Letos na konci února zemřel a poté byl pohřben v Českém Krumlově.

Jak jste vnímal otcovu jáhenskou službu? V čem ovlivňovala vaši rodinu?

Jeho jáhenská služba ovlivňovala můj život každý den. Už jen to, že otec byl Rom a zároveň duchovní, s rodinou a bydlením na faře… To vše bylo pro mé spolužáky a kamarády dost zvláštní. Zejména na střední škole jsem často pociťoval, že mě lidé berou až skoro jako nějakou morální autoritu. Učitelé, kteří při vyučování zmiňovali něco o církvi, sledovali moje reakce, zda to říkají správně. Mnozí spolužáci se mi svěřovali s osobními věcmi a vyptávali se na mnohé záležitosti ohledně víry. Maminka v posledních dvou letech často říkávala, že žil pro církev. Já mohu jen doplnit, že žil pro druhé. Před dvěma lety byl na pooperačním oddělení v nemocnici a nesl čaj svému spolubydlícímu. Vtom dostal mrtvici a spadl tak nešikovně, že si prorazil lebku a upadl do komatu. Po několika měsících se z tohoto stavu dostal, avšak ochrnul na 80 % těla a ztratil schopnost vyjadřování.

Po úraze se za vašeho otce mnoho lidí modlilo. Bral jste tuhle podporu i jako posilu pro sebe?

Po jeho osudném úraze jsem vnímal, jak církev žije pro něho. Následovaly dva dny, kdy nám lidé projevovali účast a biskupové a kněží za něj sloužili mše svaté. Chtěl jsem tomu všemu, co jsem v těch chvílích prožíval, dát nějaký smysl. Napadlo mne, že bychom se mohli modlit o zázrak uzdravení ke kandidátu blahořečení, kardinálu Beranovi. Tisíce lidí po celém světě se modlily za jeho uzdravení. Nezažil jsem v životě silnější pocit společenství církve. Při jedné události se za otce modlilo společně asi 1 200 lidí. Přicházely mi zprávy od našich přátel z Itálie, Jihoafrické republiky, USA… Vzpomínám si, že jsme každý den jezdili za otcem do nemocnice modlit se u něj a pak jsme šli na mši do některého kostela v Českých Budějovicích. Vnímal jsem pomoc a sílu modlitby církve. I touto cestou chci znovu vyjádřit poděkování za jejich podporu.

Ovlivnilo otcovo rozhodnutí stát se jáhnem vaši osobní cestu víry?

Díky otci jsem se dostal do úplně jiného prostředí a poznal jsem mnoho kněží, se kterými jsem se mohl bavit o jejich životě a povolání. Líbilo se mi, že každý z nich je úplně jiný, a přitom každý ve své službě dělá něco krásného.

A pomohlo vám otcovo jáhenství v rozhodnutí stát se knězem?

Ano. I když ne v tom smyslu, jak si často mysleli ostatní. První reakcí většiny lidí totiž bylo, že jsem se „potatil“. Mně však tátovo jáhenství nejvíce pomohlo v tom, že jsem věděl, do čeho jdu. Že to je Bůh, který skrze své posvěcené dělá ve světě úžasné věci. A ještě jedna věc: předtím, než otec podstoupil operaci, která předcházela jeho dvěma letům utrpení, řekl mé mamince, že vše, co ho čeká, obětuje za mě a mé povolání ke kněžství.