Vydání: 2011/30 Ďábel v pohádkách, 20.7.2011, Autor: Jiří Prinz

Minulou středu uplynul přesně rok od chvíle, kdy prezident republiky jmenoval vládu Petra Nečase vzešlou z loňských květnových parlamentních voleb. Jakých bylo těch 365 dní koaliční vlády ODS, TOP 09 a Věcí Veřejných z pohledu církve? Co vláda hlásící se ke konzervativním hodnotám církvi přinesla?

Tolik ministrů hlásících se otevřeně ke křesťanství snad v žádné české vládě ještě nesedělo. Jména Petra Nečase, Karla Schwarzenberga, Miroslava Kalouska či Josefa Dobeše – ten se dokonce tři semestry připravoval v litoměřickém semináři na kněžskou dráhu – vyvolávala po loňských volbách mezi věřícími naději, že nová vláda díky své pohodlné většině ve sněmovně konečně vyřeší vleklé a sporné otázky mezi státem a církví. A to i navzdory tomu, že se vůbec poprvé v historii nedostali do Poslanecké sněmovny lidovci – tradiční ochránci křesťanských principů na naší politické scéně. Po roce Nečasovy vlády jsou však odborníci k výsledkům na poli církev – stát spíše skeptičtí. „Nemám pocit, že by koalice pro dořešení vztahů mezi státem a církví udělala příliš mnoho,“ komentuje činnost kabinetu například politolog Michal Pehr. Podle P. Milana Badala, poradce pražského arcibiskupa, je ovšem třeba vzít v úvahu, že vláda je u moci právě jen jeden rok. „Řada věcí je rozjednána. Například byla znovu zahájena jednání o majetkoprávním narovnání mezi státem a církvemi,“ připomíná P. Badal, který za nejpozitivnější počin Nečasovy vlády v církevní oblasti považuje její přístup ke smlouvě s Vatikánem. „Podařilo se tuto smlouvu dojednat a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg ji předloží do parlamentu,“ dodává. Podle něj se vláda ještě stihla s katolickou církví domluvit na zmrazení platů duchovních. „A podílela se i na dohodě o svatovítské katedrále, když ministerstvo financí posvětilo zapůjčení dvou budov metropolitní kapitule,“ uzavírá P. Badal.