Vydání: 2010/33 Solidarita, 10.8.2010, Autor: Jiří Gračka

Pěti mariánskými poutními místy Slovenska a Moravy vede trasa pouti, kterou v první polovině srpna pořádá Arcibiskupský kněžský seminář v Olomouci pro mladé muže od 16 let. Během čtrnáctidenní cesty se účastníci modlí za nová povolání.

Telefonát z Katolického týdeníku zastihuje poutníky na náměstí ve slovenském Námestově během pátého dne cesty. „Teď máme za sebou celkem asi sto kilometrů, dneska nás ještě pět čeká,“ říká Josef Slezák, bohoslovec z olomouckého semináře a hlavní iniciátor akce. „Původně nás mělo vyrazit šest, ale jeden člověk na poslední chvíli onemocněl. Vznikl kvůli tomu problém na slovenské železnici, protože jsme měli už koupenou slevovou jízdenku a museli jsme sehnat šestého do počtu. Nakonec nás zachránila jedna Slovenka,“ popisuje Josef Slezák komplikovaný začátek. Pátý účastník pak musel rovněž kvůli nemoci cestu krátce po startu vzdát a na pouti tak zůstali čtyři. Svými kroky chtějí poutníci propojit mariánská poutní místa Slovenska a východní Moravy. „Vyšli jsme v pondělí 2. srpna z Litmanové, na Slovensku nás ještě čeká Turzovka a u nás pak Zašová u Valašského Meziříčí, Svatý Hostýn a nakonec Provodov u Zlína,“ vyjmenovává Josef Slezák jednotlivá zastavení 300 kilometrů dlouhé cesty, jejíž trasa vede částečně i po území Polska. Do cíle chtějí poutníci dorazit 15. srpna a v Provodově tak oslaví svátek Nanebevzetí Panny Marie. Ačkoliv plán cesty byl rozvržen předem, ne vždy se poutníkům daří jej dodržovat a noclehy často shánějí až v místě, kam zrovna dojdou. „Zatím jsme procházeli Polskem, kde jsou lidé vůči poutníkům velmi vstřícní,“ říká Slezák a dodává: „Nemáme s sebou ani žádné zásoby jídla, snažíme se nést co nejmíň věcí.“ Podle P. Jana Stona, který je dalším ze „čtyř statečných“, je pouť časem k rozjímání a modlitbě. Každý den poutníci začínají i končí modlitbou breviáře a ráno před vyjitím se účastní mše svaté ve farnosti, kde právě nocovali. „Během chůze zachováváme mlčení, aby každý mohl přemýšlet nebo se v duchu modlit,“ popisuje putování P. Ston. A Josef Slezák k tomu dodává: „Poutník neslézá hory naschvál ani nechodí po památkách, on se snaží jít v Bohu.“