- Katolický týdeník

Slavnostní průvod Květné neděle vchází do svatovítské katedrály v Praze a v tu chvíli přichází zpráva, že právě odchází do ráje P. Karel Pilík, aby slavil živé slavné velikonoční vzkříšení ve společenství s Pannou Marií, jejímž byl velikým ctitelem, se svatými i se svými nejbližšími, s věrným přítelem otcem Františkem Kohlíčkem, který ho na této cestě krátce před tím předešel. Na slavnou chvíli svého odchodu do ráje se připravoval skoro celou dobu postní. Byl postižen krvácením do mozku s vážnou poruchou vědomí. Do jisté míry vnímal okolí, i když na něj ne vždy reagoval. Tak prožíval postní dobu, ve dne v noci obklopen svými blízkými přáteli, především z Díla Mariina, na jehož budování, zvláště pak mezi kněžími, měl od konce 60. let nezastupitelný podíl. Uskutečňovaly se tak mnohé plány, které se svými spolumukly v dlouholetém komunistickém vězení mukl Karel Pilík o církvi spřádal. Spolu s nimi svým hlubokým duchovním životem víry a lásky napsal mnohé slavné stránky života církve za komunistického pronásledování. Společenství jednoty, které budoval a kterým žil, ho provázelo až na samou hranici ráje. Mnohokrát byla u jeho lůžka v nemocnici pod Petřínem díky laskavosti sester boromejek sloužena mše sv. Bylo to cosi hluboce působivého, příprava na smrt v úzkém duchovním společenství jednoty.
V jeho životě byl přítomen Ježíš ukřižovaný a opuštěný a na jeho tváři zářila trvale blízkost Ježíše zmrtvýchvstalého. Záběr jeho života měl velkou šíři a mnoha lidem byl skutečně duchovním otcem, „dával“ jim život, zvláště mnoha konvertitům, a provázel velké řady lidí svým duchovním vedením. Od poloviny 60. let byl také mým duchovním otcem. Naše cesty byly společné... Kolik hlubokých duchovních setkání jsme spolu s dalšími v době komunismu prožili v lesích a na horách, zvláště pak na jeho chatě po rodičích v Hostěradicích na Sázavě. Nyní vstoupil do radostného společenství toho, kterého miloval...