Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference
Archivní článek

Několik drobtů z Husova stolu

30. 6. 2009

Tisk

Vydání: 2009/27 Cyrilometodějské dvojčíslo, 30.6.2009, Autor: Martin T. Zikmund

Nebylo mnoho osobností v českých dějinách, jejichž osobní duchovní zápas tak zásadně předznamenal další generace. Mezi několik těchto klíčových postav patří bezesporu Mistr Jan Hus. Přesto alespoň orientační znalost jeho díla není mezi Čechy a Moravany ničím samozřejmým. Obvykle je nahlížen a vnímám hlavně jako symbol rozdělení.

Ostatně není divu, vždyť Husův proces znamenal ve svých důsledcích rozklížení církevní jednoty v Čechách a na Moravě, která dodnes – s výjimkou nucené rekatolizace v letech 1627 až 1781 – nebyla plně obnovena. Nejde přitom jen o vztahy mezi katolíky a reformačními křesťany, popřípadě členy církve československé husitské, vždyť Hus sám zůstal katolíkem až do konce. Husovo odsouzení vykonané nikoli nepřáteli církve, nýbrž jejími představiteli, se hluboce vrylo do českého národního povědomí, na něž mělo zcela protichůdný efekt. Jedny tato okolnost přivedla k nedůvěře vůči katolické církvi, druhé k nedůvěře vůči Janu Husovi. Teologický spor zůstal přitom namnoze zasut do ústraní; v povědomí zejména nekatolické části národa zůstal především mravní konflikt, jehož roznětkou se stal rozdílný postoj k prodeji odpustků. Právě tím, že se spor mezi Husem a pražským arcibiskupem (posléze římským papežem a koncilem) vyhrotil nejen na teologické, ale i na etické rovině, zatížil dějinnou paměť národa na dlouhou dobu jistým traumatem, které vyvolávalo proticírkevní nálady. Aby konečně došlo ke zhojení této rány, o to usilovali v novodobých dějinách církve z jejích představitelů (příznačně!) zejména pražští arcibiskupové – v osobách kardinála Berana (a to veřejně na koncilu!) a kardinála Vlka – a pak ještě nikdo menší než římský biskup. Byl to totiž právě Jan Pavel II., kdo dal podnět k dalšímu husovskému bádání. A víc než jen to. Tento první papež slovanského původu nazval Jana Husa v roce 1999 dokonce reformátorem.

OŽIVIT POMNÍKY

Co označení „reformátor“ znamená či může znamenat na katolické půdě, to necháme dalšímu vyjasnění ze strany odborných teologů a církevních autorit. Náš úkol na této straně je docela skromný: nahlédnout cosi z Husovy zbožnosti a způsobu jeho křesťanského uvažování. Dozvědět se něco o něm konkrétně, neboť Hus je dosud znám víc jako symbol než jako docela obyčejný křesťan a kazatel. Oživit a na okamžik nechat promluvit strnulé Husovy pomníky, jichž máme po českých zemích požehnaně. Přečíst si pár jeho myšlenek. Pozřít alespoň několik drobtů, které padají na zem k nám z plného stolu jeho rozmanitého díla…

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou