'Moudrost znamená umět změnit názor'

Nejsledovanější návštěvou letošní velehradské pouti byl vatikánský státní sekretář, kardinál Tarcisio Bertone. S poutníky oslavil hlavní poutní mši svatou, hovořil i s českými a moravskými biskupy a politiky. KT pak také dostal příležitost položit kardinálu Bertonemu několik otázek:

Českou církev zatěžují nevyřešené vztahy se státem. Jaké vidíte východisko z této situace?
Je k tomu třeba přistoupit realisticky. Stát a církev žijí na stejném území a obracejí se ke stejným lidem. Tak to ostatně říká konstituce Gaudium et spes. A stát i církev usilují o dobro člověka. Nemohou se ignorovat, a už vůbec ne proti sobě bojovat, protože to by se přece vytratilo ono působení pro dobro lidí. Na tomto základě je třeba jednat a vést dialog. Svoji komisi ustavila vláda a také církev představí své zástupce v komisi církevní, aby pak obě strany společně o živých problémech hovořily, diskutovaly a hledaly řešení. Jak vidíte situaci kolem zatím neschválené smlouvy Česka s Vatikánem? Jsem velmi spokojen, že už byla ze strany vlády podepsána. Mám radost, že po celém světě – od Asie přes Afriku až po Latinskou Ameriku – roste počet zemí, ve kterých se takové smlouvy podařilo uzavřít. Rozhovory, které jsem vedl s představiteli těchto států, ukazují, že církev je tam uznávaná a přijímaná a že se těší úctě. A to i v muslimských zemích. Platí to rovněž o státech, které byly nebo jsou komunistické. Například vietnamský prezident vyjádřil velké uznání dílu, které církev v jeho zemi vykonává. Připadá mi logické a normální, že jednotlivé státy chtějí, aby vztahy s církví byly upraveny regulérní smlouvou.

V Česku však uvízla v parlamentu...
Plně respektuji suverenitu českého parlamentu a jeho svobodu, ale jak už jsem říkal: stejné cíle církve a státu by měly pozitivně ovlivnit úvahy o této smlouvě. Jsem přesvědčen o tom, že všichni poslanci jsou přemýšlejícími lidmi a že k těmto společným závěrům dospějí. Staré rčení říká, že být moudrým znamená umět změnit názor.

Jak se vám na Velehradě líbí – je to „kolébka křesťanství v Česku“? Jak na vás toto poutní místo zapůsobilo?
Už když jsem přilétal, zaujala mě krása přírody, dotkla se mě intenzivní zeleň lesů a myslel jsem přitom na dar stvoření daný lidu této země. Na Velehradě jsem se setkal s dětmi a mládeží při sportovních aktivitách. Byl jsem také přítomen konferenci Etika ve fotbale, což je úžasná iniciativa. Rovněž jsem se potkal s velkým množstvím handicapovaných lidí, kteří se tu, jak jsem slyšel, pravidelně setkávají, a je znamením křesťanské lásky, jak jsou zde přijímáni.

Na Velehradě to vypadá, jako by církev byla masová. Říká se však, že patříme k nejateističtějším zemím v Evropě. Jak má promlouvat církev k sekularizované společnosti, která už její tradiční řeči nerozumí?
Sv. Cyril a Metoděj přinesli evangelium v jazyku srozumitelném tomuto lidu. To je přece nesmazatelná stopa komunikace, která zůstává i pro budoucnost. Všichni lidé v sobě nesou hodnoty pravdy, spravedlnosti, rovnosti či svobody, i když se ke křesťanství už nehlásí. Francouzům říkávám, že jejich „trilogie“ – heslo francouzské revoluce – „volnost – rovnost – bratrství“ vychází z křesťanských hodnot. Měli bychom se obracet právě ke společně sdíleným hodnotám, tedy k těm, které vyznávají věřící i nevěřící. Od nich pak lze odvozovat Toho, kdo stojí nad těmito hodnotami.

Máte mezi českými a moravskými biskupy přátele či blízké známé?
Už při jejich návštěvě Ad limina u Svatého otce jsem měl možnost se s nimi setkat. Více pak znám pana kardinála Vlka. Rád bych vzpomněl salesiána, litoměřického biskupa a mučedníka, kardinála Štěpána Trochtu. Byl jsem přítomen okamžiku, když jej Pavel VI. jmenoval kardinálem. Stál jsem v té chvíli v papežské kapli s velikou úctou a obdivem k tomuto svědkovi víry a k jeho osobní odvaze.